Článek
V horním zámku vznikl památník odboje zřízený Středočeským krajem. Dolní zámek zůstává v soukromém vlastnictví. V památníku je stálá expozice vysvětlující okolnosti atentátu na Heydricha a lze jej dokonce vidět prostřednictvím brýlí ve virtuální realitě nebo ve zfilmovaném dokumentu.
Jedna z místností symbolizuje vagón vlaků, jimiž odjížděly transporty židovského obyvatelstva do koncentračních táborů, další je soudní síní, v níž bylo rozhodnuto o trestu nad válečnými zločinci a kolaboranty s německou okupační mocí. Vystaven zde byl i dochovaný dopis od Jana Kubiše Marii Žilanové z Plzeňska, u níž před atentátem krátce bydlel. Dopis Kubiš napsal dva týdny před atentátem.
„Mimořádně je zde vystavena také pozůstalost rodiny Novákových, která parašutisty podporovala. Jindřiška Nováková odtáhla kolo, které Kubiš odložil. Kvůli podpoře parašutistů celá rodina skončila v koncentračním táboře,“ upozornil Vlastislav Janík, ředitel Oblastního muzea Praha-východ, k němuž památník náleží.
Desítky lidí využily jedinečnou příležitost nahlédnout do dolního zámku. Z něj osudné ráno v den atentátu vyjel Heydrich v mercedesu se svým řidičem. Zámek nechal postavit v roce 1840 majitel zdejšího panství, rakouský šlechtic a podnikatel Matyáš Fridrich Riese-Stallburg.
Stavba zámku vyčerpala nejen jeho, ale i potomky. Majetek odkoupila úvěrová banka a rozprodala ho věřitelům. Dolní břežanský zámek v roce 1909 koupil česko-rakouský podnikatel a finančník židovského původu Ferdinand Bloch.
Heydrichova vdova nepochybovala
Jeho rodina žila ve Vídni a využívala zámek jako letní byt. Blochova manželka zemřela ještě před válkou, on po anšlusu Rakouska prchnul do Panenských Břežan, ale ani tady pro něj nebylo po Mnichovu bezpečno, azyl našel ve Švýcarsku.
Dolní zámek přešel do majetku protektorátu a byl přidělen říšskému protektorovi Konstantinu von Neurathovi a po jeho odvolání se tady usadila rodina Reinharda Heydricha. Nastěhovali se sem na počátku dubna 1942.
Lina, vdova po Heydrichovi, tady se čtyřmi dětmi zůstala i po atentátu a zámek měl být převeden do jejího vlastnictví. Na zámku a přilehlém hospodářství pro ni pracovalo asi 120 židovských vězňů z terezínského pracovního komanda.
V roce 1943 vyjel nejstarší desetiletý syn na kole z brány zámeckého areálu na silnici, kde ho srazil autobus. Chlapec byl pochován v zámecké zahradě. Lina se třemi dětmi opustila místo až v dubnu 1945 a do konce života obhajovala činnost svého manžela.
Z nákladného zařízení zámku se nedochovalo nic. Buď byl inventář rozkraden, nebo převezen na jiné státní zámky. Od konce 40. let 20. století sloužil zámek jako laboratoře a kanceláře nově vzniklého Výzkumného ústavu kovů.
Po mnoha necitlivých zásazích zůstal dochován jen hlavní sál a schodiště s obrovským oknem. V roce 2014 skončil ústav v úpadku, o tři roky později byl zámek prohlášen kulturní památkou a v roce 2019 byl prodán v dražbě za necelých 39 milionů korun soukromému vlastníkovi.
