Z krále komiků nepřítelem státu. Před 60 lety zemřel Vlasta Burian

Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, se narodil roku 1891 jako syn libereckého krejčího Antonína Buriana a Marie Burianové. Jejich čistě česká rodina v převážně německy mluvícím Liberci (dříve Reichenberg) moc nezapadala, a to byl také důvod, proč se vlastenec Antonín Burian přestěhoval na pražský Žižkov.

Malého Vlastu vodil do Národního divadla na opery a vzbudil v něm zájem o kulturu. Současně se chlapec projevoval i jako sportovec (hrál dobře fotbal a tenis, měl rád cyklistiku). Profesionálně začal vystupovat před první světovou válkou v Divadle na Vinohradech a ve Švandově divadle a poté v kabaretech (Rokoko, Červená sedma, Bum). Když nashromáždil potřebný kapitál, založil si vlastní divadlo.

Burian je ale vnímán především jako filmový komik – některé z jeho snímků se občas vysílají i dnes. První filmy točil s režisérem Karlem Lamačem, například C. a k. polní maršálek, To neznáte Hadimršku, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Ducháček to zařídí a U pokladny stál. Později se spojil s Martinem Fričem (Anton Špelec, ostrostřelec, Tři vejce do skla, Katakomby) nebo s Miroslavem Cikánem (Hrdinný kapitán Korkorán) a Janem Svitákem (legendární Přednosta stanice).

Ojediněle opouštěl škatulku rozpustilého komika a zkoušel i vážnější herectví jako v Revizorovi nebo v adaptaci románu Ignáta Herrmanna U snědeného krámu. Jeho popularita byla tak velká, že dostával honoráře kolem sta tisíc korun, což byla tehdy astronomická částka. Bydlel v luxusní vile s bazénem v Dejvicích.

Burianova kariéra pokračovala i za druhé světové války, a to se mu stalo osudným. Jeho divadlo sice zavřeli nacisti, ale po válce byl zatčen českými úřady a zavřen do společné cely s esesáky. Přímluva Jana Masaryka na dlouho nepomohla, byl opět zatčen a souzen za kolaboraci.

Obvinili ho, že v rozhlase zesměšnil exilovou vládu, což je částečně pravda, ovšem k tomu ho donutili nacisti a tehdy šlo o život. Obvinění, že hostil ve své vile K. H. Franka nebo že hajloval, byla vymyšlená. Šlo o satiru. Burian v divadle zvedal pravici a říkal: „Takhle vysoko skáče můj pes, když přijdu domů,“ čemuž se tehdy diváci rádi smáli.

Vůle lidu byla přesto „vyslyšena”. Burianovi sebrali veškerý majetek a dostal zákaz vystupování. Až po delší době si zahrál třeba v pohádce Byl jednou jeden král a nějaký čas se živil zájezdovými estrádami. Jeho hvězda však pohasla a také zdraví se horšilo.

Burian zemřel 31. ledna 1962 na plicní embolii. Až v devadesátých letech byl rehabilitován a bylo mu odhaleno hned několik pamětních desek.

Může se vám hodit na Zboží.cz: