Článek
Muž byl nejprve podmíněně odsouzen na rok s odkladem na zkušební dobu dvou let. Poté dostal od soudu trest 2,5 roku podmíněně odložený opět na zkušební dobu dvou let. Potřetí již byl odsouzen ke tříletému trestu.
Soud poté muži nařídil výkon i prvního trestu, což dotyčný akceptoval, jelikož souhrnný čtyřletý trest považoval za adekvátní tomu „jaké věci vyváděl“.
„Stěžovatel však již nesouhlasil s nařízením výkonu v pořadí druhého trestu odnětí svobody v délce 2,5 let, jelikož by měl vykonat kumulovaný trest v délce 6,5 roku,“ popsal senát ÚS se zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou. Takto vysoký trest muž považoval za „příliš přísný“.
Soud se proto zabýval otázkou kumulace trestů. „Nezřídka totiž odsouzení vykonávají několik trestů odnětí svobody, které jim byly uloženy nezávisle na sobě za trestnou činnost spáchanou po vyhlášení prvostupňového odsuzujícího rozsudku za dřívější trestnou činnost,“ připomněli soudci.
Individuální posouzení
„Byť je výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody po výraznou většinu (i prodloužené) zkušební doby významným faktorem svědčícím pro nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, není nezbytně nutné, aby k nařízení výkonu v takovém případě skutečně došlo,“ stojí v usnesení.
ÚS soud zdůraznil, že se soudy musí případy zabývat individuálně. Muž v tomto případě předložil řadu důvodů, proč by měly soudy „přistoupit k výjimečnému ponechání podmíněného odsouzení“.
Případ se tak znovu vrací k okresnímu soudu, který bude muset zvážit možnost, zda nepřistupovat ke kumulaci trestů výjimečně.