Článek
Což o to, host do domu, radost v domě, ale přece jen ta zpráva musela v důvěřivých českých duších vyvolat zmatek. V první řadě podezření, jestli ministři spolu s prezidentem náhodou nepopadli vidle a nevyhodili tzv. Benešovy dekrety na smetiště dějin. Vždyť jsou tomu teprve tři týdny, co Stoiber v Norimberku burácel před čtvrtým bavorským kmenem (vedle Bavorů, Švábů a Franků), že jeho noha nevkročí na českou půdu, dokud budou dekrety, součást českého právního řádu, platit.
Stoiber je ve funkci už jedenáctý rok a je pravda, že jsme jedinými sousedy Německa, které nepotěšil návštěvou. Čili by bylo na čase. Jenže jak je to potom s tím slibem, proneseným na 55. sudetoněmeckých dnech nejen pro uši šedesáti tisíců lidí? Těžko uvěřit, že by si premiér největší německé spolkové země jen tak cintal na tričko pro pobavení davu. Jak by si porušení slibu zdůvodnil před bavorskými voliči, jejichž hlasy mu jsou pro volební tažení na Berlín vzácné jak ta sůl nad zlato?
On toho přece v Norimberku řekl víc, třeba že Češi od něho nebudou mít nikdy klid, že teprve v Evropském parlamentu začne opravdový boj na deset až patnáct let, že sudetoněmecké NE našemu vstupu do EU bylo vysloveno záměrně kvůli dekretům, že kancléř Schröder není schopen promluvit svým pražským soudruhům do duše. To nejsou slova, která se říkají před návštěvou, to spíš vypadá jako vyhlášení války. Mírotvorné duše může uklidnit jen fakt, že to Stoiber pronesl před eurovolbami a že přesně za ty roky ví, co chce frenetický dav slyšet.
Pokud tedy skutečně hodlá do Česka přicestovat a popovídat si třeba s předsedou ODS, což ten podle svých slov stejně plánuje, mohla by to být jaksi cesta na omluvu. Něco ve smyslu: však víte, jak to v té politice chodí, a já to tak zle nemyslel, já to tak říct musel, a pivo a broušené sklo máte stejně nejlepší na světě.
Jestli ano, pak doufám, že i jiné břitevné výroky politiků nejsou myšleny vážně a že jsou pronášeny jazykem metafor. Třeba ten od Miloše Zemana o zrádcích uvnitř ČSSD, které je třeba postřílet. Buďme optimisty. Než si představovat nejslavnějšího důchodce Vysočiny, jak výstřely do týla likviduje půlku Lidového domu, pak si raději představme bavorského premiéra, an klade věnec u hrobu Edvarda Beneše.
PRÁVO 24. června 2004