Článek
Drobné úlomky minerálů a hornin získané během misí Luna 16, Luna 20 a Luna 24 převzala někdejší Československá akademie věd od sovětské strany v 70. letech minulého století pro vědecký výzkum. Jenže po pár desetiletích se vzorek objevil v držení dcery vědkyně, která s materiálem před lety pracovala.
Akademie se o tom dozvěděla v roce 2020 v souvislosti s žádostí o vývozní povolení. Podala proto žalobu na vydání neoprávněně držené věci.
Žena tvrdila, že prach získala její matka od sovětské strany a rodina jej držela jako vlastní majetek. Akademie věd naopak namítala, že šlo od počátku o majetek vědecké instituce a že matka žalované vzorky pouze převzala a používala v rámci své pracovní činnosti.
Justice rozhodla ve prospěch Akademie, dcera tak hledala zastání u Ústavního soudu. Namítala, že se soudy nevypořádaly správně s důkazy a rozporovala i to, že matka musela vědět, že prach jí nepatří.
„Z provedeného dokazování vyplývá pravý opak, a to, že vzorky po celá desetiletí držela v nikoli nepoctivém úmyslu,“ napsala dcera do ústavní stížnosti.
ÚS: Převzala jej jako pověřenec
Senát se soudcem zpravodajem Martinem Smolkem ale neměl pro dceřiny argumenty pochopení. Soudci upozornili, že žena cíleně přehlíží ucelený argumentační řetězec soudů.
„Za stěžejní důkazy pro závěr obecných soudů označil soud listiny s názvem ‚Akt o předání vzorků měsíčního prachu‘ ze dnů 30. dubna 1971, 14. června 1973 a 10. června 1977, kde byly přebírající osoby, včetně matky stěžovatelky, označeny za osoby jednající jménem Československé akademie věd jako její pověřenci,“ připomněli soudci v rozhodnutí, které ve čtvrtek zveřejnili.
Další ženiny argumenty pak Ústavní soud označil jako pouhou polemiku s rozhodnutími obecných soudů a stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
