Článek
Drobné úlomky minerálů a hornin získané během misí Luna 16, Luna 20 a Luna 24 převzala někdejší Československá akademie věd od sovětské strany v 70. letech minulého století pro vědecký výzkum. Jenže po pár desetiletích se vzorek objevil v držení dcery vědkyně, která s materiálem před lety pracovala.
Žena tvrdila, že prach získala její matka od sovětské strany a rodina jej držela jako vlastní majetek. Akademie věd naopak namítala, že šlo od počátku o majetek vědecké instituce a že matka žalované vzorky pouze převzala a používala v rámci své pracovní činnosti. A tak nakonec došlo na soudní spor, který v těchto dnech definitivně uzavřel Nejvyšší soud s tím, že vzorek náleží akademii.
„Na základě archivních dokumentů, svědeckých výpovědí i dalších důkazů dospěly všechny soudy k závěru, že vzorky byly vždy předávány Československé akademii věd, nikoli konkrétním osobám. Za významné považovaly také to, že šlo o mimořádně vzácný materiál, který byl určen k vědeckému výzkumu a jehož darování soukromé osobě by bylo zcela výjimečné,“ popsala mluvčí Nejvyššího soudu Gabriela Tomíčková.
„Rozhodnutí uzavírá mimořádný spor o jeden z nejvzácnějších vědeckých materiálů, který se na území České republiky nachází. Současně potvrzuje, že vědecké artefakty získané pro výzkumné instituce nelze bez dalšího považovat za soukromý majetek jen proto, že byly svěřeny konkrétnímu výzkumníkovi,“ dodala mluvčí.
