Článek
Senát se soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem ve středu nevyhověl ani stížnosti, kterou podal chlapcův opatrovník. Ten namítal, že česká justice podpořila protiprávní jednání matky. Konstituční tribunál však nenašel důvod k zásahu.
Spory se táhnou poslední tři roky, matka tehdy odcestovala se synem na Slovensko s tím, že se za měsíc vrátí. Jenže pak otce kontaktovala už jen její advokátka a oznámila, že žena i se synem už za hranicemi zůstanou. České soudy pak řekly, že matka jednala protiprávně, ale dítě i tak nechaly v její převážné péči.
„Dítě bylo svěřeno do péče obou rodičů. Tato péče je rozdělena během školního roku v poměru přibližně 10 : 20 dnům ve prospěch matky, přičemž tento nepoměr kompenzoval soud tím, že období letních prázdnin má nezletilý trávit převážně v péči otce. Za zjevně neústavní nelze považovat ani úvahu soudu, že je v nejlepším zájmu dítěte, když bude plnit školní docházku na jednom místě a nebude muset navštěvovat dvě základní školy v různých zemích,“ řekl soudce Langášek.
ÚS: Hledalo se nejméně špatné řešení
„Ústavní soud do jisté míry rozumí frustraci otce či jeho neochotě přijmout takové rozhodnutí. Žádné z možných řešení není ideální, jde spíše o to zvolit to nejméně špatné. Avšak právě proto musí Ústavní soud k této věci přistupovat zdrženlivě a nenahrazovat podrobný a přesvědčivě odůvodněný závěr obecných soudů o vhodném nastavení péče o nezletilého,“ uvedli soudci.
Ústavní soud jedním dechem dodal, že bere zcela vážně potřebu boje proti mezinárodním únosům dětí. „Tímto rozhodnutím nijak nerozporuje hlavní principy tzv. Haagské úmluvy a z ní vyplývající mechanismy. Ani z nich totiž nelze vyvozovat povinnost soudů rozhodnout o péči o dítě po mezinárodním únosu tak, že je nemohou svěřit do péče rodiče, který je unesl,“ dodal Langášek.
Aby byla situace ještě zamotanější, v mezidobí slovenské soudy pravomocně rozhodly, že matka je povinna syna vrátit do České republiky. Rozhodnutím slovenských soudů se ale český Ústavní soud nezabýval.
