Článek
„Obě mláďata si zvykají na jedince svého druhu a učí se přirozenému chování plameňáků. Zpočátku se to dělo pod dohledem ošetřovatelů, nyní se však mláďata do skupiny zapojila natolik dobře, že mohou zůstávat s hejnem přes noc,“ popisuje zoolog Michal Podhrázský.
Události představující skutečnou raritu předcházely týdny mravenčí práce, kdy se nevědělo, jestli se podaří v mláďatech zachovat přirozené zvířecí pudy, nebo z nich udělat krotké domestikované slepice. Chovatelé mladé plameňáky šestkrát denně krmili náhražkou speciálního sekretu vytvářeného za normálních okolností ve voleti dospělých ptáků a chodili s nimi po zahradě na procházky jako se psy. Péče mohla vyústit v nežádoucí příchylnost mláďat k lidem, považovaným za rodiče.
To by znamenalo i vyhledávání budoucích partnerů k rozmnožování nikoliv v ptačí, nýbrž v lidské říši. „Kvůli tomuto jevu zvanému imprinting se dnes od umělého odchovu spíše ustupuje,“ vysvětlil Podhrázský.
Poznatky pomohou zachovat druh
Poznatky o životě plameňáků, získané díky umělému odchovu, mohou v budoucnu pomoci, pokud jejich prozatím početná populace klesne na kritickou mez a nastane nutnost zachování druhu. Plameňáci růžoví, hojně rozšíření od Afriky přes Asii po Evropu, se dožívají ve volné přírodě okolo padesáti let.
Ošetřovatele donutilo k umělému odchovu plameňáků s rozpětím křídel až 170 centimetrů chladné jaro, kdy některé samice nakladly vejce mimo přirozená hnízda. Vejce nakonec skončila v umělé líhni. Role rodičů se však pracovníci královédvorské zahrady, kteří ptáčata začleněná do mateřského hejna stále pravidelně přikrmují, přesto zcela nezbavili.
„Mláďata doposud reagují na hlasy náhradních rodičů. Jako jediná se od hejna odloučí a přicházejí pro krmnou směs. Tu jim podáváme injekční stříkačkou, která simuluje předávání krmení ze zobáku,“ popisuje Podhrázský.