Lichtenštejnové s nároky na majetek u Prahy u Ústavního soudu neuspěli

Nadace na konci roku 2018 podala obdobné žaloby k téměř třem desítkám českých okresních soudů. Poukazuje v nich na to, že poslední držitel rodových majetků na českém území František Josef II. nebyl občan Německa, ale neutrálního Lichtenštejnska, navíc hlava suverénního státu. Konfiskace majetku tak podle nadace byla nezákonná. Československé úřady ale po druhé světové válce vycházely z toho, že se lichtenštejnský kníže přihlásil ve 30. letech 20. století k německé národnosti.

Lichtenštejnové ve stížnosti tvrdili, že stát nemovitosti v roce 1945 fyziky ovládl, ale neměl k tomu právní důvod, a jejich vlastníkem tak zůstal až do své smrti František Josef II. Dekret prezidenta republiky o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa se podle nich na majetky nevztahoval.

„Civilními žalobami se nelze úspěšně domáhat vlastnického práva k věcem, kterých se stát zmocnil před 25. 2. 1948 nebo v období rozhodném pro restituce. Pro tyto účely lze uplatňovat pouze restituční nároky, které však stěžovatelé nevznášejí. Jinak by neexistovala jistota ani limit, který by bránil potomkům dřívějších vlastníků domáhat se odčinění jakýchkoli tvrzených křivd z předchozích staletí,“ konstatovalo plénum Ústavního soudu.

Soudci nepřistoupili ani na argument, že se jedná o vyvlastnění rodového majetku. „Nemovitosti byly konfiskovány nabytím účinnosti dekretu dne 23. 6. 1945. Na tehdejší konfiskaci přitom nelze zpětně uplatňovat současné právní standardy. Tehdejší události se nacházejí mimo působnost později přijaté Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,“ zdůraznili soudci.

Plénum také připomnělo, že obdobně o československé konfiskaci lichtenštejnského majetku rozhodl v roce 2001 velký senát Evropského soudu pro lidská práva a posléze v roce 2005 i Mezinárodní soudní dvůr.

Nadace knížete z Lichtenštejna loni v říjnu také uvedla, že je připravena se vzdát vlastnických nároků na majetek v Česku výměnou za vytvoření společného fondu, na který budou vlastnická práva ke spornému majetku převedena. Knížecí nadaci by v takovém případě byla svěřena povinnost odpovědně a udržitelně s majetkem ve fondu hospodařit.