Článek
Za vítěznými čísly se ale krčí i jisté pochybnosti, nebo spíš nepříjemné otázky. Není vůbec jasné, co je příčinou tak překotného růstu preferencí ODS. Mohla to způsobit výměna Klause za Topolánka. Podle ještě nedávných průzkumů ten první zemi škodil, druhý je ani ryba, ani rak. Jenže to dnes už nesedí, když podle jiného průzkumu je najednou Klaus hned za Grossem druhým nejprospěšnějším politikem v zemi. Prostě láska elektorátu po zajících skáče, dneska jsi dole, zítra nahoře, a taky naopak.
Možná že respondenti ocenili vlídnou politiku ODS vůči komunistům (zpětně to samé), druhé preferenčně nejsilnější straně. Čert aby se v sympatiích národa vyznal, a vidina pravolevého spojenectví disciplinovaných může být pro mnoho lidí lákavá.
Ten zisk hlasů ale taky může být přirozenou reakcí "člověka z ulice" na nepříjemné kroky finanční reformy, kterou má právě na štítě ČSSD jako nejsilnější vládní strana s nejviditelnějšími protagonisty. Na jejím místě by asi dnes ztrácel hlasy kdokoli, a naopak by je získával nejdotěrnější kritik vládou připravovaných změn, což ODS jest.
Využít příznivé konstelace hvězd a položit současnou vládu za každou cenu, to je pro ODS legitimní možnost pro taktiku příštích měsíců. Především pak pro období schvalování státního rozpočtu. Není na to moc času. Rozladění veřejnosti z reformních kroků bude totiž postupem doby mizet a za tři roky by ODS na dnešní preference mohla jen smutně vzpomínat. Možná tedy podlehne pokušení a zaútočí. Jestli ovšem najde spojence v demokratickém spektru politiky. Mezi potenciální terče zájmu se k lidovcům šťastně zařadili unionisté (opět nad hranicí volitelnosti) a nečekaně i nezávislí.
U Topolánků by ovšem neměli zapomenout, že respondent z průzkumů preferencí není to samé, co volič. A matematika preferencí se od matematiky voleb zatím vždycky lišila.