Jourová: EU se musí o energie postarat

Souhlasím.

Cíl jedna je vyrazit ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi zbraň z ruky proti nám, což souvisí s cenou energií a surovin. Cíl dva je zajištění dostatečných dodávek za rozumné ceny. S cenou souvisí naše snaha současně krotit inflaci, zachraňovat evropský průmysl a firmy a snižovat chudobu.

Dřívější rozhodnutí krotit příjmy získané obchodováním s elektrickou energií mělo vliv i na to, že se v České republice zastropovala cena pro občany a firmy. Oznámili jsme, že v případě nutnosti spustíme limit na cenový index řízený evropskou burzou. Cena energií se hned snížila na úroveň z letošního ledna, tedy na 100 eur za megawatthodinu. Další opatření jsou společné nákupy. Je naprosto nežádoucí, aby evropské firmy při nákupech energií, zejména plynu, spolu soutěžily a tím zvyšovaly cenu.

Když s tímto návrhem přišla Komise letos v dubnu, mysleli jsme si, že společné nákupy zafungují rychle, ale nefungují. Nikomu se do toho moc nechce. Takže jsme nyní dali podmínku, že alespoň 15 procent objemu zásobníků by se mělo soutěžit společně. Lidi nebudou mrznout, to můžu garantovat. To si nikdo nevezme na triko. Můžu také garantovat, aniž bych lakovala situaci na růžovo, že když zafungují všechny mechanismy, na kterých jsme se zatím dohodli, přežijeme velice slušně všechny tři následující zimy.

Nesmí být rozdíl mezi dohodou a realizací. Na čem se státy dohodnou jednomyslně – což je samo o sobě majstrštyk toho dosáhnout –, to musíme vidět, že zafunguje v praxi.

Solidaritu je potřeba podpořit a zafixovat v závazných pravidlech, aby se země jako Česká republika mohly spolehnout, že když budou mít nedostatek, pomohou ostatní státy, které nebudou mít problém. V momentě, kdy máme zásobníky naplněné z 93 procent, solidární princip možná nebudeme muset spouštět. Je ale zásadní, aby takový spolehlivý mechanismus byl. Dosud jsme neviděli, že by to fungovalo automaticky. V Evropě máme prozatím šest bilaterálních dohod a zejména se to vztahuje k pobaltským státům.

Není, zatím jsem takovou smlouvu neviděla. Na vytvoření systému solidární pomoci se na posledním summitu dohodly členské státy. Podrobný klíč fungování, včetně alokace za přiměřenou cenu, se teprve vytváří. Komise potřebovala dostat od národních států zelenou, abychom na systému mohli pracovat. Země jsou na různém stupni ohrožení a nestability dodávek. S tímto současným stavem pracujeme, aby nebylo vítězů a poražených žádné naší dohody. Zafunguje princip, že v nouzi poznáš přítele. Bude to systém přídělů dodávek za rozumné ceny, nesmí se objevit zneužití situace státu v tísni.

Jediná cesta je, aby se státy zavázaly v dohodách sekaných do kamene. Na solidární princip budeme muset jít přes právně závazná opatření a pravidla, protože je to existenční nutnost. Dlouhodobě z členských států slyšíme volání po celoevropských řešeních. Když pak dojde na dohodu nebo realizaci, jednotlivé státy se snaží získat různé výjimky, dělají úhybné manévry nebo dokonce neplní dohody. Byli jsme svědky různých dobrovolných ujednání, kdy se u kulatého stolu lídři na něčem dohodli a pak pro ně bylo obtížné dohody plnit. V nouzi poznáš přítele, ale někdy ho musíš donutit.

To ukáže realita a počasí. Je potřeba, abychom měli zajištěný princip, že ten, kdo bude moci pomáhat, učiní tak. Bude přehled naplnění zásobníků v jednotlivých státech, jaká je perspektiva do konce zimy, protože to je faktor, který se musí brát v úvahu.

Zrovna tyto země velmi silně žádají, aby princip solidarity zafungoval v praxi. Možná nebude muset zafungovat, ale je dobře, když bude, protože jestli je něco v krizi nedostatkovým zbožím, je to jistota, a my musíme dát všem zemím jistotu, že nebudou ponechány na holičkách. I v tomto rozhodnutí o solidaritě platí, že nesmí být vítězové a poražení. Jediný poražený z této záležitosti musí být Vladimir Putin. Musíme se za každou cenu vymanit ze závislosti na něm a nevytvářet závislosti jiné. To je ale spíš úkol pro dlouhodobou strategii.

Zatímco na jednání Evropské rady i ministrů pro energetiku byla o dalších bodech bohatá debata, v případě solidarity byla shoda vyjádřena souhlasným mlčením. Princip se přijal jako něco, co je správné, potřebné a proveditelné.

Diverzifikace platí například i pro plán využití solární energie a nutnosti vyrábět vše potřebné v Evropě. Hlavním dodavatelem plynu se jeví Norsko, které s dodávkami pro Evropu nehlásí problémy. Když budou plnit, v následujících letech nahradí čtvrtinu evropské spotřeby. Máme také Spojené státy, které by měly už letos nahradit třetinu dodávek z Ruska.

Cena je tržní. To je právě kámen úrazu pro rozhodnutí o zastropování cen, protože my samozřejmě musíme motivovat nové dodavatele, aby své lodě s LNG nepřesměrovali do Asie. Pohybujeme se v oblasti volného trhu a zahraničního obchodu, nikoliv v oblasti humanitární pomoci, takže i Spojené státy si nasazují cenu takovou, kterou budeme ochotni platit. Není žádné tajemství, že zároveň s akceptací tržní ceny intenzivně s novými dodavateli jednáme o ceně pro Evropu. Tím se vracím k problému, že plyn nakupují jednotlivé státy a firmy. Nevyužíváním společné tržní síly Evropy se sami ochuzujeme o příznivější ceny. Pak máme také producenty v Alžírsku a Ázerbájdžán, Katar…

Jsem velice často konfrontována s názorem, že kdo obchoduje s diktátory, má na rukou krev jejich obětí. V každé obchodní smlouvě najdete ze strany Evropské unie upozornění, že bychom rádi viděli zlepšení situace lidských práv. To platí i pro dodávky energií. Musíme si ale uvědomit, že jsme v nejtěžší krizi od druhé světové války. Nechci říct, že lidská práva musí jít stranou, ale náš prvotní cíl je postarat se o dostatek energie pro Evropany. Zároveň teď řešíme urgentní problém s blackouty na Ukrajině. Útoky Putina na energetickou soustavu jsou zdrcující a vyžadují speciální typ podpory ze strany Unie. Sháníme finance na nákup tří transformátorů, které by pomohly Ukrajině nahradit výpadky. Jedná se o 30 milionů eur v řádu dnů, maximálně týdnů.

Tuto kritiku nesdílím. Když teď nepomůžeme Ukrajině, bude nás to v budoucnosti stát mnohem víc. Putin se nezastaví u hranic Ukrajiny. Už teď de facto vede válku proti Západu, kterého jsme součástí.

Rozumím obavám lidí, kteří nemůžou zvýšené náklady utáhnout, a sleduji, jaká pro ně navrhuje česká vláda opatření ke snížení této zátěže. Musím ale podotknout, že valná část pomoci Ukrajině – finanční i zbrojní – je krytá z evropského rozpočtu.

Ano, jsou to peníze evropských daňových poplatníků, a mimochodem, Česká republika je čistým příjemcem zdrojů Unie. Ale právě proto je potřeba, aby se na všech aspektech nebo proudech pomoci Ukrajině dohodly všechny státy jednomyslně. Nejsou to jednoduchá rozhodnutí pro lídry, kteří se musí vrátit domů a říct ano, pomáháme vám, našim občanům, ale zároveň máme povinnost pomáhat Ukrajincům. Každý lídr má tuto povinnost a každý z nich má jinak složitou situaci. Vidíme to ve všech evropských zemích – problémy a snahu to vysvětlit občanům. O podporu občanů pro to, co děláme, se musíme ucházet každým dnem.

Jsem přesvědčena, že není. Domnívám se, že by se nikdo z nás nepodepsal pod znovunavazování jakýchkoliv závislostí na Rusku, dodavateli, který vykazuje takovou míru nenávisti vůči všemu, co je nám v Unii drahé.

To se zeptejte v Budapešti. Vídeň je ale velice solidární s celoevropskými řešeními. Nevidíme tam žádné výrazné úkroky stranou nebo cesty do Moskvy za účelem vyjednání speciálních podmínek. Vidíme to ze strany Maďarska, což se také projevuje v poměrně vlažných či odmítavých reakcích Maďarska vůči různým celoevropským rozhodnutím. Musím ale říct, že Maďarsko vždycky zvedlo ruku pro všechna rozhodnutí, která se předjednala v rámci lídrů.

To není jen čistě o zvedání ruky. Viktor Orbán spustil národní konzultaci, která je velice sugestivní. Viní Západ z toho, že přijímal sankce, které se obracejí proti vlastním občanům. Tohle je nešťastný výraz nesolidarity a hraní dvojí hry, která hodně znejisťuje všechny ostatní partnery v Unii.

Mimořádný rámec je nutný. Evropa má striktní pravidla, kdy krotí veřejné rozpočty a tzv. veřejnou podporu, aby státní dotace do firemního prostředí nenarušovaly hospodářskou soutěž v celé EU. V momentě, kdy začne nějaký stát extrémně dotovat svoje firmy, tak tyto firmy budou ve výhodě vůči firmám z jiných států. Nový rámec právě konzultujeme. Měl by platit do konce příštího roku se zpětnou platností ode dne invaze, měl by obsahovat uvolnění podmínek pro bankovní garance státu energetickému sektoru a měla by pokračovat podpora firmám zasaženým energetickou krizí. Chceme rozšířit seznam těch, kteří budou mít přístup k maximálním možným podporám.

Zatím se o nejvyšší míře podpory jedná. Časově omezená pravidla by měla zároveň obsahovat zjednodušení přístupu k ní. Jednoznačně musíme zvýšit podporu ze strany veřejných rozpočtů směrem k byznysu. Záchranný kruh, který teď chceme hodit firmám, je naprosto nutné nafouknout. Zároveň ale víme, že státy mají nestejnou možnost vrhnout do byznysového prostředí vysoké finanční prostředky.

Podle našeho názoru je to extrémní balík peněz, který by zvýhodnil německý byznys. Jsme přesvědčeni, že Německo, které brání zastropování cen plynu, se tímto rozhodnutím zároveň utrhne ze řetězu, když vrhne velkou část své fiskální rezervy na pomoc německému průmyslu. To je tak zásadní vybočení z pravidel hospodářské soutěže, že samozřejmě s Německem jednáme o změně těchto podmínek.

Máme mechanismy, které mohou vyústit v určitou sankci vůči státu, ale věříme, že se dá vyjednat rozumnější přístup daný právě pravidly pro veřejnou podporu, která jsou rozvolněná už od covidu. Zvyšujeme limity tak, aby veřejná podpora přinesla žádoucí efekt udržet evropský průmysl a evropské firemní prostředí nad vodou, udržet je při životě, nenechat je padnout kvůli vysokým cenám energií, nenechat je propouštět lidi a tak dále.

Vyčetli jsme, že nemáme jednotu. Nizozemsko a Německo řekly jasné ne zastropování cen plynu. Patnáct zemí se vyjádřilo pro. Část členských států by byla pro tzv. iberský model (oddělení ceny plynu pro výrobu elektřiny – pozn. red.). Není to poprvé ani naposledy, kdy musíme z nejednoty udělat jednotu, což se v našem mechanismu vždycky přetaví v řešení, ze kterého jsou potom rozmrzelí všichni.

Do energetické krize samozřejmě vstupují státy z různých startovních pozic. Rozdíly jsou obrovské a dané nejenom energetickým mixem, ale i geografickou polohou, neschopností nebo nemožností využít určité obnovitelné zdroje energie. Na tohle má myslet nový balík podpory REPowerEU. Je to program, který má přinést významnou finanční injekci do investic do obnovitelných zdrojů energií, do infrastruktury.

Peníze uvidí všechny členské státy, které mají odsouhlaseny plány obnovy. Musí je proinvestovat do roku 2026, takže je tam velká sháňka po dodavatelích atd. Celkový balík plánu obnovy po covidu byl 750 miliard eur. Byly v něm kombinovaně peníze na dotace, na granty a na půjčky. Půjčky moc zájem států netáhly. To znamená, že poté, co si státy připravily plány a řekly si o peníze, ušetřili jsme 250 miliard vyčleněných na půjčky, o něž si členské státy neřekly. Tyto peníze jsme dali jako základ do programu financování energetiky. Máte pravdu, částečně jde o balík na obnovu po covidu, ale není to tak, že bychom dneska na energetiku brali státům peníze, které chtěly na něco jiného. Je to docela praktické řešení.

Marshallův plán pro Ukrajinu bych teď neřešila. Je dobře, že se v Berlíně dohodlo, že bude podpora Ukrajiny pro rekonstrukci, ale také zaznělo, že účet nemůže dostat jenom Evropská unie, že to bude muset být globální sbírka finančních prostředků, kde se budeme spoléhat na světovou alianci demokratických států, které by měly přispívat. Toto začne fungovat v momentě, jak říkala moje šéfka Ursula von der Leyenová, kdy padne poslední ruská bomba, ale je dobře, že příprava začala už teď.

Máte pravdu. Je to moje dlouhodobá kritika i do vlastních řad, ale poslední dobou i do řad národních politiků. Lidé nedostávali zřetelné informace už během covidu. Teď v době, kdy jsme ohroženi válkou z východu, je potřeba srozumitelných vyjádření, nevytáčet se, nemalovat růžový obrázek a nelhat. To si myslím, že je nyní zásadní úkol pro nás pro všechny. Já jsem teď v Komisi kvůli tomu dost nepopulární, protože jsem před nedávnem oznámila, že už v boji proti dezinformacím dál nepůjdu, nechci vstoupit na pole cenzury. Tam mám hranici. Tam, kde musíme přitlačit, je být lepší, zaplnit veřejný prostor srozumitelnými informacemi.