Článek
Ty zprávy jsou sympatické. Předseda příští vlády se tedy v průběhu politických jednání setkává s odborníky resortů a mluví s nimi o tom, co má jeho vláda v plánu, jaká politická strana (tedy podle jakého programu) bude konkrétní resort řídit a který člověk mu bude stát v čele. Je to v české politice něco nového. Zatím jsme byli zvyklí, že ministerské polévky se vařily výhradně v politické kuchyni za zavřenými dveřmi a odborná veřejnost pak už dostala jen lžíci do ruky.
Jestliže s tímhle Gross začal, snad bude v příštích dnech i pokračovat. Bylo by jistě rozumné sejít se s důležitými podnikateli, mluvit s nimi o hospodářské politice své vlády a kdo by ji měl kde řídit. Nebylo by od věci setkat se s představiteli lékařské komory a zdravotnických odborů a seznámit je s plánem na ozdravení tohoto bolavého resortu. Pokud s nimi najde aspoň trochu společnou řeč, pak si může do budoucna ušetřit fůru starostí. Třeba s hrozbou stávek, jež kolikrát povstala spíš z nedostatku komunikace než z podstaty věci.
Zkrátka by určitě neměly přijít armádní špičky. Odvětví, kde důležití lidé rádi by věděli, co nový premiér ve vládě pro jejich obor připravuje, je víc. Vděční za debatu by jistě byli bankéři, představitelé kultury, církví, všichni, kdo spadají pod ministerské resorty. Nedělám si iluze, že by v těchto dnech učinili politici na nátlak odborníků nějaké převratné změny ve svých plánech. Tyhle schůzky by ale měly být každopádně příslibem příští vládní praxe - místo olympské arogance vést usilovný a klidný dialog s těmi dole.
Ať už další schůzky budou či nebudou, ať už budou klidné, či bouřlivé, může si Stanislav Gross za tento postup připsat kladné body. Zdá se, že nadán politickou taktikou, pochopil základní pravidlo úspěšného spolužití. To zní: rozpory se nejlíp řeší tak, že se jim předchází, že se o nich mluví dřív, než měly možnost vzniknout.
PRÁVO 28. července