Článek
Několik nenápadných budov za plotem na okraji Litoměřic. V jedné z nich procházíme krátkým školením, v jiné nafasujeme výstroj – od bundy, přes helmu po samozáchranný dýchací přístroj a dozimetr. Pípneme si kartičkou příchod – přítomnost a délka návštěvy každého člověka v dole se pečlivě zaznamenává – a nasedáme na malý vozík.
Projíždíme velkými vraty zapuštěnými do kopce zdvihajícího se před námi, nad vchodem nechybí soška sv. Barbory, ochránkyně horníků, a míříme do nitra hory Bídnice. V nejhlubším místě je na nad našimi hlavami kolem šedesáti metrů horniny.
Starou částí komplexu Richard II. projíždíme do nové, kde jsou podél vybetonovaných přístupových chodeb rozesety komory pro skladování a ukládání kontaminovaného odpadu v nádobách připomínajících sudy, které se naležato vrší jeden na druhý.
Ročně se sem uloží stovky sudů, dohromady jich je několik desítek tisíc.
Starší část úložiště nese dodnes pozůstatky nacistické éry, zdejší zajištění stropu, rámy či svorníky tu stojí od posledních let druhé světové války. I přes 80 let, které od té doby uběhly, některé vypadají, jako by je postavili teprve nedávno.
„Chodby, které byly adaptovány na toto úložiště, byly zprovozněny v roce 1964. Aktuálně využíváme přibližně dva kilometry komunikačních, skladováních a ukládacích chodeb,“ přibližuje správce lokality Petr Pavlovič ze Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), zřizované ministerstvem průmyslu a obchodu.
Kapacita litoměřického úložiště je nyní 12 500 m3, aktuálně se využívá osm komor a ročně se sem uloží průměrně 400 sudů. Volné místo má být dostačující pro dalších deset let provozu lokality.
Tři úložiště radioaktivního odpadu v ČR:
- Dukovany - úložiště určené k ukládání radioaktivních odpadů z jaderných elektráren Dukovany a Temelín.
- Bratrství - úložiště v bývalém uranovém dole v Jáchymově k ukládání odpadů s obsahem přirozených radionuklidů.
- Richard - úložiště tzv. institucionálních odpadů.
Komory se zalijí betonem
Některé komory slouží jen k dočasnému uložení odpadů, který pak poputuje jinam, v dalších se sudy s radiací kontaminovanými předměty teprve hromadí. A když se kapacita prostoru zaplní, což většinou trvá několik let, zalije se speciální stabilizační betonovou výplní.
„To plnění betonovou směsí probíhá prostřednictvím přívodů a trubek, které jsou u stropu každé z komor. V nejvyšších místech jsou kamery. Důkazem, že je komora na sto procent zaplněna směsí, je pak to, že přijdeme o obraz z těchto kamer. Směs vytvoří jeden monoblok – tak, aby ty odpady byly ještě více chráněny, než jsou chráněny tím samotným podzemím. V betonu bude odpad na doživotí, je to definitivní fáze uložení,“ vysvětluje správce.
Ukázka, z čeho je složený obalový soubor.
Takto tu odpočívají, v celoročně stabilním klimatu a teplotě 10°C, velmi nízko až středně aktivní odpady. Pocházejí z oblastí výzkumu, průmyslu, zemědělství či zdravotnictví, jde o různé technologie z horkých komor, požární hlásiče, kontaminované ochranné pomůcky, suť, obaly, plasty či papír.
Na běžnou skládku se tento obsah podle zákona ukládat nesmí. Způsobil by nedovolené ozáření člověka a životního prostředí.
„Sud, respektive obalový soubor, je vyroben z pozinkovaného plechu, to je ten vnější obal, který vidíme na venek, ten černý. A uvnitř je minimálně pěticentimetrová betonová vrstva a uvnitř ještě hlouběji je 115litrový sud, kde se nachází samotný radioaktivní odpad,“ popisuje Pavlovič, z čeho se sud skládá. Každý je také popsaný řadou čísel a symbolů, co znamenají, vysvětlujeme ve videu.
To, aby údaje seděly, se před uložením pod zem znovu kontroluje. Každý sud má proto jakýsi rodný či průvodní list, díky kterému obsluha ví, odkud materiál pochází a z čeho se skládá.
O bezpečnost či ozáření se v blízkosti sudů podle správce bát nemusíme, pracovníci, kteří s obalovými soubory manipulují, by tu však neměli trávit nadbytečný čas.
„Elektronický dozimetr nám právě naměřil 1 mikrosievert (jedna miliontina sievertu, což je základní jednotka používaná pro měření záření - pozn. red.). To je dávka, kterou získáme i během jednoho dne na povrchu,“ vysvětluje.
Červené označení znamená větší dávkový příkon, obsluha by u něj měla trávit co nejkratší čas.
Sleduje se úložiště i okolí
Stav zdejší radiace se dlouhodobě sleduje, stejně jako stav horninového masivu, v němž jsou chodby vybudované. Správa tu odebírá i vzorky důlních vod nebo stěry z podlah, sleduje také vzorky z litoměřické čističky odpadních vod a z Labe. Voda ze střeženého úložiště cirkuluje ve vodních prvcích v areálu, nedaleko vchodu si tu vybudovali třeba jezírko, ve kterém žijí i ryby.
Jen kousek od něj pak loni vyrostl památník v podobě tří jednoduchých betonových kvádrů. Ty mají symbolizovat trojí využití místa v průběhu let – důl, továrna, a pak úložiště. Písmena otištěná do betonu v něm nejsou náhodou.
„Narazili jsme na to, že vězni, kteří tady byli nuceni pracovat proti své vůli, otiskovali svá jména do betonu, aby se na ně nezapomnělo. A my jsme je takto uchovali,“ dodává na závěr mluvčí SÚRAO Martina Bílá.
