Článek
Firma se proti pokutě bránila žalobou k pražskému městskému soudu a hájila se mimo jiné tím, že pozemky vlastně chtěla vlastnit jen formálně na chvíli a nechtěla na nich hospodařit.
Soud nenašel důvod k zásahu, firma se proto kasační stížností obrátila na Nejvyšší správní soud. V té opět tvrdila, že snahy o zalesnění hatila pandemie, k tomu přidala, že nakonec svou povinnost vysázet nový porost přece splnila a pokuta je likvidační.
Senát v čele s Tomášem Langáškem ale takové argumenty neobměkčily.
„Společnost měla jako vlastník lesních pozemků povinnost je zalesnit, přičemž bylo prokázáno, že této povinnosti nedostála,“ popsali soudci.
„Povinnost měla splnit do konce roku 2018. To ani v průběhu následujícího roku nesplnila. Následně přislíbila zalesnění provést do konce roku 2020. Když k zalesnění nedošlo ani v tomto roce, přislíbila nový termín zalesnění do konce roku 2021,“ doplnili.
Firma nakonec zalesnění uskutečnila až v roce 2022, což dle soudců nelze brát jako polehčující okolnost, spíš naopak, neboť dlouhotrvající nečinností jen prodlužovala ohrožení životního prostředí.
Nejvyšší správní soud také připomněl, že horní hranice pokuty za takové jednání je pět milionů korun, uložená sankce tak činí necelých dvacet procent.
„Posuzování likvidačního charakteru pokuty nelze chápat tak, že jakýkoliv nepříznivý ekonomický následek do majetkové sféry přestupce znamená, že pokutu nelze uložit,“ dodali soudci.
V Odře uhynula dvě procenta rybí populace
