Dítě chtěl jen kvůli rodičům. Nyní ho bezmocné matce unáší a soudy to neřeší

Když se paní P. potkala v březnu 2020 se svým budoucím manželem, v Česku zrovna začala zuřit pandemie covidu a lockdown.

„Byl to jediný člověk, se kterým jsem kromě rodiny byla v době karantény v kontaktu. Dva měsíce poté, co jsme se seznámili, mi řekl, že jsem žena jeho života a chce se mnou mít rodinu a dítě. Na všechno jsem mu skočila, v červenci jsem otěhotněla a v září jsme se brali,“ vyprávěla Právu mladá žena svůj příběh.

Ten má ke šťastnému konci daleko a hraje v něm smutnou roli její dvouletý syn.

V manželském vztahu se poměrně rychle objevily zásadní trhliny.

„Některé věci, které jsem předtím nevnímala, mi začaly být divné. Zjistila jsem, že můj manžel je chorobně závislý na svých rodičích a že to byl jeho otec, který mě pro něj vybral, protože se mu zdálo, že jsem dobrá partie,“ řekla paní P.

„Jakmile jsem otěhotněla, přestali jsme spolu intimně žít. Manžel mi řekl, že jako oplodněná ho už nepřitahuji. Čtyři měsíce po porodu nás manžel oba opustil,“ vzpomínala. To ale ani zdaleka nebyl závěr.

„O syna jsem se starala převážně sama, manžel se o něj nezajímal,“ řekla matka. „Sám mi řekl, že o dítě nikdy moc nestál, to jeho rodiče si přáli vnouče. Nehodlal na něj přispívat ani finančně, nevídal se s ním. Až po půl roce najednou přišel, že chce syna odvážet k rodičům,“ dodala matka.

Tehdy začaly tahanice. Matka odmítala, aby si manžel kojence, k němuž nemá žádný vztah, odvážel. Do hry vstoupil orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a pak i soud. Ten předběžným opatřením rozhodl, že si otec syna může několikrát týdně na několik hodin odvézt.

„O dítě se stará minimálně, dělají to za něj jeho staří rodiče. Nerespektuje synův režim, stravu. Syn skoro každou návštěvu u něj odstonal, soudu to připadá v pořádku,“ tvrdí matka. Podle materiálů, které má Právo k dispozici, argumentuje manžel tím, že svého syna viděl pouze šestkrát z 31 soudem nařízených termínů. Jindy k předání nedošlo.

„Předávání bylo čím dál tím horší. Syn k otci nechtěl, brečel, bál se ho. Manžel mi ho vytrhával násilím, že ho nezajímá, že k němu nechce, při tom mě slovně i fyzicky napadal. Dokonce mi přejel autem nohu, když jsem se nakláněla k synovi do sedačky,“ řekla matka, která si na předávání začala brát svědky.

Jednoho dne se místo manžela dostavili oba jeho rodiče. „Doslova mi vytrhli plačící rok a půl staré batole z náručí a ujeli s ním. Přitom mi oba vyhrožovali, že mě zničí, že mě připraví o dítě.“

Zoufalá matka ohlásila únos na policii, najala si i soukromého detektiva. „Díky němu jsem zjistila, že můj manžel navštěvuje kluby pro gaye, provozuje sadomasochistické hrátky a jiné podivné aktivity,“ uvedla.

Nejhorší zjištění pro ni bylo, když jí manžel syna přivezl se zkrvavenou plínkou a opuchlými genitáliemi.

„Nahlásila jsem na policii podezření na sexuální obtěžování, policie ale odložila vyšetřování za zvláštních okolností. Bez předvolání svědků a možnosti nahlédnutí do spisu, nepřijímáním důkazních materiálů. Nyní případ řeší státní zastupitelství,“ řekla matka, která podala návrh na asistovaný styk, dokud se situace neprošetří.

Soud jej zamítl, stejně jako odvolací krajský soud. Proti tomu, že by malý syn měl trauma, se otec u soudu ohradil.

„Naopak je údajně v přítomnosti otce veselý a spokojený,“ stojí v posudku. Otec navrhl střídavou péči či výlučnou péči, podle svých slov by synovi zajistil ideální podmínky.

Chlapec se však i podle lékařských posudků, které vypracovali dětští psychologové a které má Právo k dispozici, začal po návštěvách otce a jeho rodičů chovat zvláštně.

„Budí se v noci, tluče hlavičkou o postel, sebepoškozuje se. Na cizí lidi reaguje pláčem, místo chůze dává opět přednost lezení,“ stojí v posudku, který vypracoval klinický psycholog.

Matka se sama kvůli tomu, že manžel u soudu opakovaně po­ukazoval na její údajné duševní onemocnění, nechala vyšetřit u soudního znalce – psychologa, který potvrdil, že je duševně zcela v pořádku a plně způsobilá k péči o dítě. Soud přesto zatím vždy rozhodl v manželův prospěch, posudky od lékařů nebere v potaz.

Matka je přesvědčená, že soudkyně otci nadržuje, roli v tom podle ní hrají i jeho zámožní a vlivní rodiče.

„Soudkyně otce oslovuje ‚tatínku‘ nebo ‚pane magistře‘, mě u soudu neustále uráží, sráží moji roli matky, moji integritu a pořvává na mě ‚matko, buďte ticho‘ a podobně,“ uvedla matka.

„Dokonce mě i zastrašovala, že pokud nebudu souhlasit s tím, co ona chce, vystaví ‚předběžné opatření, že se budu divit‘. Bez jakékoliv úcty se chová i k mým advokátům, naopak na advokátku synova otce je velmi milá,“ řekla Právu.

Poslankyně ODS Eva Decroix, která je zároveň advokátkou se specializací na rodinné právo a nedávno pořádala ve Sněmovně konferenci Rozvodem to nekončí, Právu řekla, že podávat námitku na podjatost soudce nemá v takových případech cenu.

„Klientům to nedoporučuji, téměř nikdy to nevyjde. Lepší je podat odvolání, případně napsat dopis předsedovi soudu,“ poradila Decroix.

Ačkoliv se spor táhne už přes rok, manželé nejsou rozvedeni. Brání tomu právě soudní pře o dítě.

„Dnešní rozvodový proces obsahuje dvě soudní řízení, rozhoduje-li se o péči o dítě. Odborníci z praxe se shodují, že je nutné celý proces zrychlit. Měli bychom se věnovat tomu, aby se trauma dítěte délkou rozvodového řízení neprohlubovalo,“ řekla Decroix.

Novela, která by měla obě řízení sloučit, je podle ní už napsaná a v příštích měsících by měla projít legislativním procesem.