Hlavní obsah

Dětský ombudsman ještě není, ale už dostal stovky podnětů. Řešit bude i bouřlivé hádky rodičů

Brno

Česko sice ještě nemá dětského ombudsmana, jehož posláním bude chránit ty nejmenší a nejvíce zranitelné, jeho úřad ale již půl roku funguje a je zahlcován přívalem podnětů. Dostal jich bezmála 800. Z nich vyplývá, že dětského ochránce čeká především řešení někdy dramatických sporů rodičů o děti, stížností na školství i špatnou péči o nejmenší.

Foto: Envato Elements

Ilustrační foto

Článek

Předpokládá se, že zákonodárci zvolí dětského ombudsmana - stejným způsobem jako volí klasického ombudsmana a jeho zástupce - v letošním roce. Úřad dětského ochránce práv funguje při kanceláři ombudsmana Stanislava Křečka v provizorním režimu. Agendě se věnuje zástupce ombudsmana a dětského ombudsmana Vít Alexander Schorm.

Novinkám sdělil, že skladba podnětů, které zatím coby úřadující dětský ombudsman dostal, do značné míry odráží systémové slabiny společnosti v České republice.

„Ukazuje se, že je nezbytné vybudovat systém opatření, který zajistí účinnou ochranu zájmů dětí ohrožených konfliktem rodičů. Jde o velmi citlivou oblast, na niž se ve vyhrocených případech může nabalit řada dalších negativních faktorů,“ uvedl Schorm.

Foto: Kancelář veřejného ochránce práv

Agendu dětského ombudsmana zatím, a to jen dočasně, řeší zástupce klasického ombudsmana Vít Alexander Schorm.

V ČR se rozvádí každé druhé manželství. Schorm se při projednávání kauz dětí setkává s případy od manipulativního jednání znesvářených rodičů po ztrátu soukromí dítěte u mediálně známých případů.

„Děti jsou vůči tomu všemu bezbranné a stát zatím nedokáže rychle a efektivně zasáhnout,“ poukázal na největší slabiny Schorm.

Foto: Kancelář veřejného ochránce práv

Graf ukazuje počet podnětů, které v prvním pololetí své činnosti kancelář dětského ombudsmana dostala, a současně ukazuje jejich strukturu.

Neuspokojivá je podle něj i situace v náhradní rodinné péči. Důsledky přitom dopadají zejména na děti s postižením či sourozence, jimž se nedaří zajistit život mimo dětské domovy tak, aby byly respektovány jejich zdravotní potřeby nebo se netrhaly skupiny sourozenců.

Další bolestivé místo spatřuje Schorm v systému ústavní a ochranné výchovy. Chybí mu dlouhodobá koncepce, přičemž zařízení pečující o děti potřebují modernizaci. Kancelář ombudsmana a dětského ombudsmana poukazuje i na to, že tato zařízení by měla získat komornější charakter tak, aby se v nich dětem žilo lépe a mohlo se s nimi lépe pracovat.

Kandidáty na dětského ombudsmana jsou opatrovnický soudce Martin Beneš, předsedkyně vládního výboru pro práva dítěte a zástupkyně zmocněnce pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva Eva Petrová, jakož i advokát a pedagog Michal Šalomoun.

Křeček se Schormem dlouhodobě poukazují na to, že dětský ombudsman v Česku citelně schází, měl by mít svůj vlastní úřad, a především tým spolupracovníků, kteří mu pomohou s jeho agendou. Nebude řešit jen případ od případu, bude se od něj očekávat, že bude zákonodárcům i vládě navrhovat náročná koncepční řešení, která posílí ochranu dětí.

Výběr článků

Načítám