Dělá horníka a po šichtě farmaří. Je to koníček, na poli se vydělat nedá, říká

Když je třeba osívat pole, hnojit anebo sklízet, pracuje i šestnáct hodin denně - osm hodin v podzemí karvinského dolu a stejně dlouhou dobu na svém poli. Často bývá rád, že se může aspoň na pár hodin vyspat. „Ráno po noční vylezu ze šachty a rovnou na pole, kde jsem skoro celý den,“ říká muž, který by navzdory mimořádnému pracovnímu zápřahu neměnil.

„Pěstuju pšenici a sóju, část produkce tvoří seno. Práci na poli věnuji celé léto. Je to krásná práce. Je radost dívat se, jak to roste, za tu námahu to stojí, ale těch třicet hektarů by mě rozhodně neuživilo. Navíc to, co se děje, už je neúnosné. Zemědělství jde úplně do kytek, už se to nevyplácí a spousta lidí to dělá jen proto, že se to dělá srdcem,“ řekl.

Naprosto žalostné jsou podle něj nízké výkupní ceny obilí. „V roce 1990 můj táta prodával metrák pšenice za 350 korun. Já jsem ji loni prodával za 385 korun. Vzhledem k inflaci je to úplně šílené,“ řekl.

Drahé jsou zejména investice do techniky. Pavel Siuda má dva traktory a další drobnou zemědělskou techniku, která ho stála statisíce. Až se jednou rozhodne s touto prací skončit, věří, že stroje ještě někomu prodá. „Investici do techniky beru jako takové penzijko. Až s tím skončím, všechno rozprodám a děti snad budou zajištěné,“ míní.

Že by čtvrteční protest zemědělců něco změnil, si nedělá iluze, přesto považoval za důležité se k němu připojit. „Dokud tam ale bude taková vláda, která tam je, nic se nezmění,“ myslí si zemědělec.