Čtení z papíru není diskuse. Uchytil by se britský zákaz v českém parlamentu?

Obsah projevů se dubloval, jednotliví poslanci na sebe nenavazovali. Nabízí se tak otázka, proč jednací řád čtení projevů z papíru nezakazuje, tak jako tomu je například ve Spojeném království.

„Člen parlamentu zásadně nesmí předčítat projev ani doplňující otázky, může se však odkázat na poznámky. Stejně tak může člen parlamentu číst výňatky z dokumentů, ale tyto výňatky a citace by měly být přiměřeně krátké,“ stojí v procedurálních pravidlech britského parlamentu Erskine May, která jsou pojmenována po ústavním expertovi z 19. století.

Pravidelní diváci debat ve Westminsteru by jistě poznamenali, že předseda sněmovny pravidlo málokdy vymáhá; na druhou stranu je nutno dodat, že také málokdy musí. Právě na úctě k tradici celá britská parlamentní kultura stojí – byť to možná někdy může působit úsměvně.

Erskine May nabízí i vysvětlení zákazu čtení z papíru: „Účelem tohoto pravidla je zachovat kontinuitu rozpravy, která závisí na tom, zda řečníci ve svých projevech alespoň částečně reagují na argumenty svých předřečníků; rozprava je více než jen série předem připravených projevů bez vzájemných narážek.“

Pravidla pochopitelně obsahují několik výjimek. Projev může být čtený z papíru v případě, že autor ztratil hlasivky a potřebuje tak vypomoct od kolegy. Výjimka se vztahuje také na první projevy nováčků a na situace, kdy je zapotřebí přesné znění důležitých dokumentů.

Profesor práva Jiří Přibáň z Univerzity v Cardiffu má možnost britskou politiku sledovat zblízka. „Zdejší rétorická kultura má staletou tradici, kterou Erskine May jen potvrzuje, takže jde spíš o zvyk než o ústavní pravidlo,“ napsal Novinkám z Walesu.

Možnosti, že by se tamní úzus přenesl do Česka, příliš šancí na úspěch nedává. „Je to zajímavý nápad, ale myslím, že v českých podmínkách se neujme, což je škoda, protože vyjadřovací a argumentační schopnosti všech zdejších politiků jsou skutečně dobré, ať si o každém z nich myslíme, co chceme,“ dodal Přibáň.