Hlavní obsah

Chronická nemoc

Novinky, Jiří Franěk

Zdraví se neprodává přes pult, v tom to vězí. Kdyby si pacienti platili za zdravotnické služby sami, bylo by všechno přehledné a každý by také věděl, kde se nejlevněji léčí zlomená noha a kde se kolik platí za přespání na nemocničním lůžku.

Foto: Dana Ehlová

Dominik Tesař těsně před představením mezi diváky, kteří přišli na Starou pověst do staré stodoly

Článek

Ty rozdíly tu samozřejmě jsou, pacient je však nevidí. Pacient se jen občas podiví, proč si má připlácet za některé léky, jinak stále jen poslouchá věčné nářky.

Nic proti podstatě systému, jímž je solidarita. Zaplatil jsem sice víc, než jsem získal, ale možná si to na stáří ještě vyberu, a když ne, alespoň jsem pomohl někomu, kdo je na tom hůř. Potud by souhlasil snad každý. Naše solidarita však nekončí jen u těch vážněji nemocných, ale přispíváme i na některé lékaře, kteří mají relativně málo práce, na provoz poloprázdných lůžkových oddělení nemocnic, na palác Flora, v němž sídlí část VZP, a někteří dokonce na zaměstnavatele, kteří jim zdravotní pojištění strhávají, ale pojišťovnám neplatí. Potom se nemocnice vymlouvají na pojišťovny, pojišťovny na liknavé plátce a ti zase na své odběratele, kteří je opožděnými platbami drží v dluzích.

Nechci samozřejmě tvrdit, že úděsná platební nekázeň, která vypukla hned v prvních letech budování kapitalismu v Česku a dodnes trvá, je jedinou příčinou krize zdravotnictví, těch příčin je jistě víc. Je však sama o sobě přinejmenším jednou z nich, a navíc notně přispívá k neprůhlednosti systému, takže znesnadňuje rozlišení ostatních.

Už předem si tedy také můžeme říci, že dvě miliardy na oddlužení, které nyní uvolňuje vláda, nejsou určeny na záchranu zdravotnictví, jen na další oddálení jeho kolapsu. I kdyby totiž ono samo rychle našlo všechny své vnitřní rezervy a dosáhlo nejvyšší možné míry hospodárnosti, závislostí na nespolehlivém penězovodu trpět nepřestane. Nedostatek peněz, vyplývající z poruchového financování, se totiž lepším hospodařením nemocnic a dalších zdravotnických zařízení nenapraví, jen se snad zmírní nejhorší příznaky oné choroby.

Pokud tedy dnes kdekdo staví na pranýř jednu konkrétní ministryni, měl by tam nechat kus místa také pro všechny vlády, a zejména všechny ministry financí, co jsme dosud měli. Nejen že nedokázali národní hospodářství z chronické platební neschopnosti vyléčit, ale přispěli k tomu, že si tu zákeřnou nemoc už ani dosti nepřipouštíme.

PRÁVO 23. října

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám