Hlavní obsah

Chci být uznán za válečného veterána, soudil se tankista, který byl na vojně v době invaze vojsk Varšavské smlouvy

Brno

S neobvyklou žádostí se muselo vypořádat ministerstvo obrany. O status válečného veterána se totiž přihlásil muž, který v srpnu 1968 při invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa vykonával základní vojenskou službu jako řidič tanku. Když mu ministerstvo nevyhovělo, začal se soudit. Neuspěl ale ani u Nejvyššího správního soudu.

Foto: Petr Kozelka, Novinky

Nejvyšší správní soud

Článek

Muž tvrdil, že pokud byla invaze mezinárodním ozbrojeným konfliktem, může se považovat za veterána. Sice se nijak nezapojil do ozbrojeného boje proti okupantům, ale i tak prý splňuje podmínky pro uznání dané zákonem.

Ve své žádosti pak popsal, jak střežil tankový park mimo areál píseckých kasáren. „Bránil jsem park se zbraní v ruce a měl jsem rozkazy nepouštět k tankům žádného z okupantů. Bylo mi jasné, že v případě nutnosti bude nutné použít i zbraň, z čehož vyplývá i nasazení vlastního života,“ zdůraznil ve svém stanovisku.

Ministerstvo oponovalo, že při přijímání zákona o válečných veteránech zákonodárci vůbec nepředpokládali, že by o osvědčení mohl žádat jakýkoli voják právě v souvislosti se srpnovou invazí.

Historik: Srpen 1968 byl pro armádu morální ránou

Historie

„Vojáci v činné službě v tehdejší Československé lidové armádě po srpnové invazi se nemohli aktivně zapojit do bojové činnosti a dle vydaných rozkazů nesměli klást odpor vojskům Varšavské smlouvy,“ zdůraznilo ministerstvo s tím, že zákon mířil zejména na účastníky zahraničních misí.

U soudů nepochodil

Když muž neuspěl u ministerstva, začal se soudit. Městský soud v Praze sice uznal, že invaze a okupace se z hlediska mezinárodního práva považují za ozbrojený konflikt, ale mužův nárok neuznal.

„Zákonodárce mířil na zcela jiné situace, než byla žalobcova vojenská služba v roce 1968. Jeho osobní postoj k invazi sám o sobě nepostačuje pro závěr o splnění podmínek pro přiznání statusu válečného veterána,“ konstatoval soud.

Někdejší tankista se ale nevzdal a obrátil se na Nejvyšší správní soud. U senátu v čele s Jakubem Camrdou však také nepochodil. Soudci tak pouze uznali, že nelze šmahem odmítnout nárok vojáka ze zmíněné doby.

„Muselo by však být prokázáno, že tento konkrétní voják ‚konal službu‘, tedy že s nasazením života bojoval za vlast anebo bránil hodnoty svobody, a to po dobu požadovanou zákonem, tedy nepřetržitě alespoň 30 dnů. V projednávané věci však splnění této podmínky prokázáno nebylo,“ zamítl mužův nárok soud.

Zeman: Útok na Ukrajinu ukázal, že okupace z roku 1968 se může opakovat

Domácí

Výběr článků

Načítám