Hlavní obsah

Česko si připomíná 38. výročí od upálení Jana Palacha

– PRAHA

Je to už třicet osm let ode dne, kdy se student Filosofické fakulty Karlovy univerzity Jan Palach veřejně upálil na Václavském náměstí na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Palachova oběť měla povzbudit národní uvědomění a snahu o vybudování demokracie v Čechách. "Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí," zněla jeho poslední slova před smrtí.

Článek

Historici se shodují, že tento čin nebyl zbytečný, protože například jeho pohřeb 25. ledna 1969 na Olšanských hřbitovech v Praze se stal celonárodní manifestací proti sovětské okupaci a v jeho stopách šli další. Měsíc po Palachovi se tehdy upálil Jan Zajíc.

Národní uvědomění se posilovalo i v následujících letech a vyvrcholilo v roce 1989 při Palachovu týdnu, kdy začaly protesty mladých lidí, kteří chtěli prosadit větší svobodu a respektování občanských práv.

Vzpomínkové akce se konaly i na některých dalších místech republiky, například v Brně. Při násilných zákrocích zranila policie stovky lidí a na 1400 jich zatkla. Za účast na manifestaci na Václavském náměstí byli tehdy zatčeni mimo jiné Alexandr Vondra a Václav Havel.

Státní bezpečnost Palachovy ostatky exhumovala

Vondra dostal podmínku dva měsíce a pokutu dvou a půl tisíce korun za to, že k soše sv. Václava položil květiny. Havel byl odsouzen na devět měsíců vězení, z čehož si odseděl čtyři. Lidé i přesto v den smrti Jana Palacha putovali v roce 1989 k jeho hrobu v rodných Všetatech. Sem byly jeho ostatky v roce 1973 na příkaz Státní bezpečnosti přemístěny z Olšanských hřbitovů.

Policie v roce 1989 oblast neprodyšně uzavřela a příchozí odvážela v antonech do opuštěných oblastí, kde je vysazovala. Jedním z těch, kterým se nepozorovaně podařilo proniknout až k Palachovu hrobu, byl Stanislav Devátý. Ten tam zanechal trnovou korunu. Později byl odsouzen za pobuřování, ale trest nenaplnil a uprchl do sousedního Polska.

Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva  byl Janu Palachovi in memoriam propůjčen 28. října 1991.

O Janu Palachovi

Narozen 11. 8. 1948 ve Všetatech (okr. Mělník) v rodině živnostníka. Jeho otec byl pro něj velkým vzorem, ten ho také přivedl k zálibě v české historii. Při studiích na mělnickém gymnáziu se jeho láska k dějepisu díky tamnímu profesoru dějepisu Antonínu Vrbovi ještě prohloubila.  V roce 1968 začal studovat obor dějepis - politická ekonomie na Filosofické fakultě Karlovy univerzity.

Období takzvaného pražského jara, které v roce 1968 znamenalo národní probuzení a naději, prožíval velmi intenzívně, účastnil se mnoha schůzí a diskusních setkání a byl nadšeným zastáncem společenských změn, směřujících k demokracii. Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Čech 21. srpna 1968 nesl velmi těžce.

Poté, co vládní představitelé podepsali Moskevský protokol, který znamenal souhlas s okupací, zavládla mezi lidmi bezmoc a rozčarování. Proto se v listopadu 1968 zúčastnil manifestace mladých dělníků a studentů proti porušení národní suverenity. Nechtěl se smířit s tím, že lidé si začínají na přítomnost okupantů zvykat. Proto napsal dopis, kde píše, že je první „pochodní“, jež žádá zastavení cenzury. Posléze svůj život dobrovolně ukončil.

Na Václavském náměstí se na protest proti sovětské okupaci a vývoji ve společnosti polil 16. ledna 1969 hořlavinou a zapálil se. Svým činem chtěl probudit národ z otupělosti a beznaděje a vyburcovat ho k odporu proti nastupující normalizaci. Jeho skutek došel naplnění o 20 let později v tzv. Palachově týdnu, který předznamenal konec totalitního režimu v Československu.

Zemřel 19. 1. 1969 v Praze, pohřben na Olšanech (1973 ostatky exhumovány a uloženy ve Všetatech)

Státníci si v úterý podvečer pietním aktem na Olšanských hřbitovech připomenou obět mladého studenta. Asi sto třicet lidí zavzpomínalo na Jana Palacha již v sobotu v Všetatech.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám