Hlavní obsah

Češi přes soudy často vedou vendetu pro malichernosti

Právo, Jindřich Ginter

Někteří lidé zaplavují soudy vyloženými nesmysly a nepustí to z hlavy ani po letech, nebo je vede nesmiřitelná snaha druhé účelově pošpinit, tzv. kriminalizovat. Opakovaně na to poukazují nejen soudci, ale i mnozí z těch, které to postihlo.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Ilustrační foto

Článek

Například jistý, blíže nespecifikovaný občan dostal od středočeských policistů na konci roku 2011 směšnou pokutu 200 korun za nezapnutý bezpečnostní pás.

Nezaplatil a žaloval policejní obvodní oddělení Sázava. A už z toho byl soudní případ, číslo jednací.

Krajský soud v Praze se k tomu dostal za rok, na konci roku 2012 žalobu zamítl.

Občan nelenil a hned nato podal kasační stížnost proti usnesení krajského soudu k Nejvyššímu správnímu soudu. Až ten řízení loni zastavil, protože stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ve výši pět tisíc korun.

Klienty zdrtí výsledky a náklady

Do malicherných sporů, kde nikdy vlastně nemůže být ani vítězů, jen více či méně poražených, především v rodinných sporech, typicky rozvodech, naštvané lidi často pohánějí právníci, kteří nemají vybudovanou stabilní klientelu, připouštějí v neformálních rozhovorech mnozí advokáti. A klienti jsou pak zdrcení výsledky a tím, kolik je to stálo.

V tom je příležitost pro nedávno uzákoněné mediátory. Stojí sice tolik jako advokáti, ale neříkají klientovi, že je určitě v právu a měl by to vyhrát.

Nehledají paragrafy, podle nichž by šlo vyhrát „tu jejich pravdu“, ale snaží se dostat strany sporu k jednomu stolu a coby moderátoři nalézt kompromis – bez soudu.

Nezáleží na výsledku, jde o odplatu

Mnohdy jsou ale některé strany sporu tak zaťaté, že soudit se mají jako sport, jako vendetu, a je jim úplně jedno, jak dopadne.

Zkoušejí to pořád dokola, podávají odvolání, pak dovolání, i třeba až ústavní stížnost, najdou si jiný důvod a kolečko v již tak zahlcené justici začíná nanovo.

„Po pětadvaceti letech jsem se rozváděl, bývalá žena je ale advokátka. Podala na mne několik trestních oznámení pro údajné znásilnění, policie ale hned na místě zjistila, že to ani nebylo teoreticky možné. Ji ale za křivé podání nikdo nestíhá,“ vzpomíná 55letý bývalý profesionální voják.

V justici probleskují i případy, kdy si jedna ze stran sporného rozvodu vymyslela sexuální obtěžování dítěte ze strany druhého rodiče nebo záměrně vyvolávala situace, které se pak posuzují jako psychické či fyzické násilí.

Voják se chtěl odrazit do nového života, jejich dítě bylo v době rozvodu již dospělé. Vzal si hypotéku na nové bydlení.

„Koupím ti sporťák”

„Žalovala obratem mě, a dokonce banku. Chtěla ten dům, i když má sama luxusní byt. Prohrála to. Tak podala žalobu zase k jinému soudu. Když jsem od ní před lety odcházel, řekla mi – koupím ti sporťák, když zůstaneš, když nezůstaneš, utahám tě po soudech. A tak se činí, ale já ty její nesmysly prostě odrážím,“ uzavřel voják. A soudy se tím musí pořád dokola prohrabávat.

Z rozhovorů se soudci zároveň vyplývá, že mívají často těžkou hlavu ze znaleckých posudků. Co odborník, to jiný, zcela diametrálně odlišný zasvěcený pohled, ale na tu samou věc, na ten samý problém nebo na tu samou osobu.

Reklama

Výběr článků

Načítám