Článek
Smysl brněnského referenda je tedy i v jeho výsledku, byť neplatném. Právem poukazují organizátoři referenda a odpůrci odsunu nádraží na nelogičnost názoru, že občané, kteří k referendu nepřišli, prý podporují radnici v jejích stavebních touhách - vybudovat nové, moderní město místo nádraží a kolejišť. Neúčast lidí ale znamená jen nezájem o tuto věc veřejnou, ne podporu radnice.
Dobře také, že se spor týká železnice, tolik u nás zanedbávané. Argumenty radnice, že odsunuté nádraží bude vybaveno rozsáhlými parkovišti pro osobní auta, působí na mimobrněnské, kteří jezdí denně vlakem a brněnskou tramvají, dost falešně.
Spor lidí hájících dnešní polohu nádraží a radnice, vedené ODS a KDU-ČSL, se stal politickou záležitostí celostátního významu v okamžiku, kdy zastupitelstvo města rozhodlo, že referendum se bude konat samostatně čtyři týdny před volbami do krajského zastupitelstva a do Senátu, ačkoliv zákon umožňoval současné konání referenda a voleb. V roce 2000 přišlo v Brně ke krajským volbám kolem 35 procent voličů, a jen kampaní obou stran sporu by se nyní podařilo přilákat další, aby byl naplněn zákonný požadavek 50 procent pro platnost referenda.
Když brněnské zastupitelstvo rozhodlo o odděleném konání voleb a referenda, rozhodlo zároveň, že výsledek referenda bude neplatný. Zákon o místním referendu vyžadující k platnosti 50procentní účast máme přitom jen necelý rok, zatímco podle zákona z roku 1992 stačila k platnosti účast jedné čtvrtiny voličů! A to bylo v době, kdy účast voličů ve volbách byla podstatně vyšší než dnes, lidé byli méně zhnuseni "politikou" a byli méně ochotni přistoupit na technokratickou koncepci servisu, který politické strany poskytují občanovi výměnou za jeho občanskou pasivitu.
Padesátiprocentní účast předepsaná novým zákonem je praktickou likvidací jakéhokoli místního referenda, snad s výjimkou referend v malých obcích, a to ještě o otázce, která bude připadat důležitá i občansky pasivním lidem.
V Brně přišlo nyní jen 24,9 procenta, ale 25procentní hranice by bylo jistě dosaženo, kdyby ji zákon nařizoval, hodně lidí teď nepřišlo proto, že vědělo, že 50 procent se stejně nedosáhne. Černý Petr tak zůstává v rukou radnice, která si nechce nechat ujít rozhodování o tučných zakázkách na přestavbu značné části města. Je zřejmé, že většina Brňanů je proti odsunu nádraží. Radniční koalice se z toho snaží dostat teď před krajskými volbami s co možná nejméně odřenýma ušima.
Co s tím? Měli bychom volit do Sněmovny jen ty strany, které budou usilovat o snížení účasti podmiňující platnost referenda zpět na jednu čtvrtinu, nebo například na 15 až 40 procent, odstupňovaně od největších až po malé obce. Referendum by se pořádalo současně s volbami, pokud se mají uskutečnit například v následujících šesti měsících. Otázka by měla směřovat k zamýšlené, byť dosud ne přesně určené změně - tedy Souhlasíte s přesunutím nádraží jinam?, a ne k zachování současného stavu jako teď v Brně, byť zastřeného otázkou po modernizaci nádraží.
Nedostatky zákona a úskalí referenda i jeho otázky organizátoři dobře znali a jejich zkušenosti by se do tvorby nového zákona měly promítnout. Ti, kteří do toho šli, dobře věděli, že nevyhrají. A to je snad to nejcennější, co referendum přineslo, ta jejich občanská umíněnost. Ten zápas nebyl zdaleka jen o nádraží, ale právě o účast občanů na správě věcí veřejných. Na 80 tisíc jich přišlo k urnám s vědomím, že jdou manifestovat a že se jejich hlas zřejmě počítat nebude. Pomůže to změnit zákon?
PRÁVO 12. října 2004