Článek
„Na staveništi bytového domu v Táborské ulici jsme objevili dvě odpadní jámy, v nichž se nacházely zbytky opracovaných říčních mušlí,“ řekl Novinkám archeolog Michal Bučo ze společnosti Archaia. K výrobě se používaly zámořské mušle nebo sladkovodní velevruby.
Brněnská minidílnička patrně působila na přelomu 19. a 20. století. Výroba perleťových knoflíků byla vysoce specializovaným, prašným a hlučným řemeslem, které vyžadovalo speciální stroje, tedy soustruhy na vyřezávání kroužků z mušlí, dírkovací stroje a také brusky.
„V našem případě předpokládáme, že šlo o domáckou, tedy neregistrovanou dílnu. Jde o velmi cenný doklad brněnského příměstského malokapacitního řemesla, které zřejmě fungovalo jako neformální či subdodavatelská dílna pro oděvní průmysl v Židenicích,“ uvedl Bučo. Výroba perleťových knoflíků byla v Brně tak zanedbatelná, že o ní nejsou ani žádné záznamy.
Brněnské čtvrtě Židenice a Zábrdovice byly v letech 1880–1910 centrem textilního a oděvního průmyslu. Tamní krejčovství a konfekční dílny spotřebovávaly obrovské množství levných knoflíků. Mít malovýrobu přímo v místě spotřeby mohlo být pro majitele dílny výhodné.
Použití sladkovodních mušlí, nejčastěji velevruba malířského či nadmutého, ukazuje na to, že řemeslník využíval lokální zdroje. Velevruby bylo možné sbírat ve velkém v meandrujících a neregulovaných tocích řek Svitavy a Svratky i v přilehlých náhonech v Židenicích a Zábrdovicích. Říční perleť byla levnější alternativou k drahé mořské perleti.
V odpadních jamách se našlo několik skleněných lahví, které je možné spojit s perleťářskou výrobou. Po vyvrtání a vyřezání polotovarů knoflíků ze škeblí byla perleť ,matná a drsná. Vysoký lesk získala mořením v lázních s kyselinami, s peroxidy a čpavkem pro bělení. Našla se i perleť, na níž je vidět, že z ní byly vyřezány knoflíky, i speciální láhev se dvěma otvory.
Skleněné láhve použité ke knoflíkářské výrobě.
Odpadní jáma s vrstvou knoflíkařského odpadu.
