Článek
Zásadní zjištění týkající se pláče novorozenců přináší nová studie, na které spolupracovali odborníci ze dvou švédských institucí - Uppsalské univerzity a lékařské univerzity Institut Karolinska. Zkoumali, do jaké míry genetika a prostředí ovlivňují délku pláče kojenců, usínání a kvalitu jejich spánku.
Vědci do první studie svého druhu zapojili rodiny tisícovky dvojčat z celého Švédska. V propracovaném formuláři jim kladli otázky týkající se spánku, pláče a uspávání v době, kdy byly dětem dva měsíce, a poté znovu, když jim bylo pět měsíců. Zajímali se, jak chování během prvních měsíců života ovlivňují genetika a prostředí.
Nejjasnější výsledky pozorovali, když analyzovali, jak dlouho děti denně plakaly. „Zjistili jsme, že pláč je z velké části daný genetikou. Ve věku dvou měsíců asi z 50 %, v pěti měsících dokonce až ze 70 %,“ říká psycholožka a hlavní autorka studie Charlotte Viktorssonová.
„Pro rodiče může být zjištění, že je pláč dítěte z velké části způsobený genetikou a oni sami mají omezené možnosti ovlivnit, jak moc jejich dítě pláče, velkou útěchou.“
Zbývající procenta, která nejsou dána geneticky, přisuzují vědci „jedinečnému prostředí“. Takto souhrnně nazývají faktory v prostředí nebo životní situaci miminek, které jsou pro každé dítě jedinečné a z odpovědí v dotazníku je nelze přesně určit.
Vliv genetiky umožnilo odhalit zkoumání dvojčat
Odborný tým oslovil účastníky studie vybrané z registru obyvatel dopisem. Zaměřil se na rodiny s jedno až dvouměsíčními dvojčaty. Aby bylo možné zachytit, do jaké míry je chování novorozenců geneticky podmíněno, porovnával jednovaječná dvojčata s dvojvaječnými.
Vědci porovnávali vývoj u jednovaječných a dvojvaječných dvojčat (ilustrační foto).
Dvojčata sdílejí důležité faktory, jako je domácí prostředí, rodinná situace a socioekonomický status.
Pokud je podobnost určitých projevů, například toho, jak moc pláčou, jednovaječných, tedy identických dvojčat větší než u dvojvaječných, potvrzuje to, že jsou dané geneticky.
Při uspávání miminek hraje hlavní roli prostředí
Stejnou metodou vědci analyzovali také to, kolikrát za noc se děti budily. Tady hrála genetika menší roli. Počet probuzení během noci byl ovlivněn hlavně okolnostmi, jako jsou spánkový režim a prostředí, v němž dítě spí.
Rodiče odpovídali také na otázku, jak dlouho od chvíle, kdy dítě uložili do postýlky, trvalo, než usnulo.
„Jak rychle se děti podařilo uspat, bylo ve dvou měsících dáno primárně prostředím. Do pěti měsíců se však začala postupně projevovat i genetika. Koresponduje to s rychlým vývojem kojenců a naznačuje, že aktivní uspávání může být nejúčinnější v prvních měsících života dětí,“ vysvětluje Charlotte Viktorssonová, která studii vedla.
„Neměli jsme možnost pozorovat, které konkrétní faktory prostředí ovlivňují počet probuzení během noci nebo jak dlouho trvá dítě uspat. Naše studie je nicméně hodnotným základem pro další zkoumání zaměřené na spánkový režim miminek,“ dodává psycholožka za celý tým.
Vědci s dvojčaty pokračovali ve sledování až do tří let. Umožnilo jim to zjistit, jak se pláč a spánek mění s přibývajícím věkem. Aktuálně zveřejněná studie je první v pořadí, odborníci teď vyhodnocují další získaná data.
