Článek
Dlouhý den, nádobí ve dřezu, oblečení na podlaze a kelímek od jogurtu zapomenutý u televize. Požádáte děti, aby vám s úklidem pomohly, ale ony se jen rozhlédnou a upřímně se zeptají: „S čím?“
Pokud vám je tato situace povědomá, možná vás zaujme metoda domácích prací nazvaná Noticing Time (čas věnovaný všímání si potřebného). Vznikla díky jedné frustrované mamince, 20minutovému časovači a překvapivému zjištění, které změnilo její pohled na úklid.
Náhodný experiment, kterým to všechno začalo
V roce 2020 během pandemie, kdy většina rodin musela zůstat doma, toho začala mít Kate Manginová dost. V jejich domácnosti byl neustále nepořádek, protože když ho sama neuklidila, nikdo jiný to neudělal. Její děti ho doslova ignorovaly.
Jednoho dne tak nastavila 20minutový časovač a svým dvěma dětem ve věku 6 a 9 let řekla, aby prošly dům, všimly si, co je potřeba udělat, a pustily se do toho. Bez seznamu úkolů a bez pokynů.
Děti ale zůstaly stát. Nepořádek zkrátka neviděly. Manginové tehdy došlo, že problém není v jejich ochotě pomáhat, ale v tom, že se ještě nenaučily vnímat, co je potřeba udělat. „Všimnout si toho, co je potřeba vykonat, nepřichází nikomu přirozeně. Všímání si je dovednost, kterou se učíme,“ vysvětluje.
Socioložka z Harvardovy univerzity Allison Damingerová tento proces označuje jako součást tzv. kognitivní práce, tedy neviditelného přemýšlení, plánování a předvídání potřeb.
Její výzkum ukazuje, že nejde jen o samotné vykonání úkolu, ale také o to, kdo si potřeby všimne jako první. Typickým příkladem je sledování zásob v lednici a včasné zaznamenání, že dochází mléko nebo že je plný odpadkový koš apod.
Všímavost tak nemáme vrozenou, ale učíme se jí a zároveň ji zdokonalujeme až praxí. A právě na této myšlence Kate Manginová postavila svůj systém, který má děti naučit vnímat, co je potřeba udělat bez neustálých pokynů rodičů.
Jak funguje metoda Noticing Time?
Princip je jednoduchý. Nastavíte časovač přibližně na 15 minut u menších dětí a 20 až 30 minut u starších a necháte děti projít domácnost. Jejich úkolem je všimnout si, co potřebuje uklidit, a pak to i udělat. Žádný seznam úkolů ani přesné pokyny.
Nejde totiž o to, aby děti uklidily „správné“ věci. Cílem je naučit je vnímat, co je potřeba udělat. První pokusy proto nemusí znamenat dokonale uklizený pokoj. Děti se teprve učí rozpoznávat nepořádek a přemýšlet, kam jednotlivé věci patří.
„Zpočátku jim můžete pomoci třeba tím, aby se zaměřily na podlahu a zvedly vše, co tam podle nich nepatří a dá se zvednout. Společně se pak domluvíte, kam jednotlivé věci patří, např. špinavé pyžamo do koše na prádlo apod. Po uběhnutí doby na časovači dětem poděkujte a nechte jim opět volnou zábavu,“ dodává Manginová.
Nejde jen o úklid
Přínos metody Noticing Time je ale mnohem širší. Rozvíjí kognitivní schopnosti, flexibilitu a samostatné uvažování, tedy dovednosti, které děti využijí i v dalším životě. Postupem času si začnou všímat nejen nepořádku, ale také potřeb lidí kolem sebe. Dokážou například poznat, když někdo potřebuje obejmout, nebo naopak trochu prostoru.
Právě o tom to je. Nejen vychovat děti, které uklidí, co po sobě zanechaly, ale jedince, kteří dokážou vnímat okolí a sami rozpoznat, co je potřeba udělat – doma, ve vztazích i později v životě.
