Prarodiče jako náhradní rodiče aneb když o děti pečuje starší generace

Když rodiče nezvládají pečovat o své děti, často jejich roli přebírají prarodiče. Někdy na pár měsíců, jindy na celé roky. A nejde o ojedinělé příběhy. Americká psycholožka Deborah Heiserová, která se dlouhodobě věnuje tématu stárnutí a role pečujících osob, o tomto jevu říká, že je skrytou epidemií naší doby.

Podle Heiserové se nejčastěji prarodiče začnou starat o svá vnoučata, protože jejich rodiče jsou ve vězení, propadli závislosti, onemocněli duševní chorobou nebo se o své potomky nestarali tak, jak by měli. Nejde o nějaké dočasné hlídání, ale o plnou rodičovskou odpovědnost, včetně řešení problémů ve škole, psychologických traumat dětí, jejich zdravotních neduhů, vztahových a sociálních karambolů a tak dále.

Přitom většina prarodičů na tuto roli není psychicky ani prakticky připravena. Péči o vnouče přebírají často ze dne na den, běžně už v důchodovém věku, s omezenými financemi a minimální odbornou podporou.

Podle studie psychologů Gregoryho Smithe a Patricka Palmieriho z americké Kent State University v Ohiu děti vychovávané prarodiči vykazují více emočních i behaviorálních potíží než jejich vrstevníci, kteří žijí se svými rodiči. Častěji se u nich objevují problémy s chováním, úzkosti, potíže se soustředěním i vztahové obtíže. A to u obou pohlaví a napříč věkovým spektrem.

Problém přitom nespočívá v péči prarodičů, ale v okolnostech, které k ní vedly. Děti se do domácnosti babičky a dědečka často dostávají po ošklivých, někdy dokonce drastických zážitcích z domu svých rodičů, které v nich zanechávají traumata, jež pak představují pro dítě dlouhodobou psychickou zátěž.

Dalším, méně viditelným faktorem je psychický stav samotných prarodičů. Nová role je často překvapí v životní fázi, kdy už s výchovou dětí nepočítali. Navíc bývá spojena s finančními obavami, sociální izolací a stresem. Studie připomíná, že dlouhodobé psychické vyčerpání pečujících dospělých může ovlivňovat kvalitu výchovy, a tím potažmo i psychickou pohodu dětí.

Děti vychovávané prarodiči potřebují nejen stabilní prostředí, ale také včasnou odbornou podporu, která bere v potaz jak jejich vlastní prožité trauma, tak zátěž dospělých, kteří se o ně starají.

Když se prarodiče ocitnou v roli hlavních pečovatelů, je to pro ně náročné nejen emočně, ale i prakticky. Ačkoli mají často obrovskou motivaci dítěti pomoct, samotná dobrá vůle nestačí. Existuje několik dalších zásadních věcí, na které by se měli zaměřit, aby ve výchově svých vnoučat uspěli. Konkrétně by měli: