Článek
K nehodě s vlakem došlo loni 23. prosince. Na svou sportovní budoucnost začal student zdravotnické školy myslet hned poté, co v nemocnici otevřel oči. Ještě během hospitalizace dostal kontakt na Aleše Němce, parahokejistu ostravského týmu Flamingos.
„Předtím jsme se vůbec neznali. I tak jsem mu napsal. Odepsal mi, stavil se za mnou do nemocnice a všechno mi vysvětlil. Taky měl úraz, takže mi popsal, co a jak bude probíhat a pomohl mi v situaci, ve které jsem byl,“ prozrazuje Matyáš.
Dodává, že druhý kontakt s parahokejem měl díky reprezentačnímu kouči Jiřímu Břízovi, který stejně jako on bydlí v Kopřivnici. „Mamka ho znala, já ale vůbec do té doby nevěděl, o koho jde. Stavil se za mnou domů, jak jsem se po měsíci a půl vrátil z nemocnice,“ vypráví s tím, že i kvůli Břízovi se šel podívat na trénink parahokejistů. „Líbilo se mi to, tak jsem do toho naskočil.“
Někdejší talentovaný hrotový útočník Baníku Ostrava to vzal hopem. Už tři měsíce po nehodě zahájil parahokejovou přípravu. Nejprve v posilovně a následně si poprvé sedl na parahokejové sáňky.
„Bylo to pro mě úplně nové, hodili mě do vody a plavej,“ směje se. Současně přiznává, že zpočátku měl problémy se zády a trápily ho záněty. „Už je to ale lepší. Tělo si navyklo,“ ujišťuje.
Od jara ušel Matyáš kus parahokejové cesty. Začal hrát ligu za Flamingos Ostrava a ve svém věku už nakoukl i do reprezentace, kde je benjamínkem. „Jsou tam nějaké vtípky, ale já to beru,“ říká o svém postavení v týmu nejlepších českých parahokejistů, s nimiž bojuje v Ostravě na probíhajícím IPH Cupu proti nejlepším světovým týmům.
Fandit mu přišlo 60 kamarádů
Proti Číně ještě nenastoupil, i když měl v publiku pořádnou podporu. Fandit mu přišlo asi 60 kamarádů a bývalých spoluhráčů z Baníku.
„Udělalo mi to velkou radost,“ přiznává nejmladší parahokejový reprezentant. Nezastírá, že ho kluci na tribuně dojali. Věděl, že někdo přijde, ale tak velkou skupinu fanušků nečekal. „Běhal mi mráz po zádech, byla to pro mě nová věc, bylo to neskutečné,“ říká.
Na led se Matyáš dostal hned ve druhém utkání proti Kanadě, a i když neskóroval a Češi prohráli 1:6, trenér Bříza ho po zápase pochválil.
„Bylo to rychlé, tvrdé, byl to úplně jiný level. Samozřejmě to byla taky zkušenost,“ hodnotí duel s Kanaďany s tím, že to byla také čest. „Užil jsem si to.“
V těchto dnech bojuje Matyáš s českou parahokejovou reprezentací na turnaji v Ostravě.
I když Matyáš působí vyrovnaně a smířlivě, zdání klame. To, že byl fotbal u něj od malička na prvním místě, nepopírá. „Miloval jsem ho, nic jiného jsem neměl a když se to stalo, tak jsem to obrečel,“ prozrazuje a dodává, že se zklamáním pořád bojuje.
Začněte, nebojte se. Bude to hodně těžké, ale když to přetrpíte, tak to půjde samo.
To ale neznamená, že by jeho snem nebyl nyní český parahokej, kterému by chtěl pomoci dostat se až na úplný vrchol. „Snažím se, makám, co to jde a uvidíme,“ dodává.
Současně by Matyáš rád vyslal vzkaz všem - klukům, dívkám, mužům i ženám, kterým se stane cokoli, co zničí jejich plány. „Začněte, nebojte se. Bude to hodně těžké, ale když to přetrpíte, tak to půjde samo.“
