Článek
„Z pohledu psychiatrie je klíčová přítomnost jak mateřské, tak otcovské role,“ říká dětský psychiatr Vojtěch Bílek. Zatímco matka bývá spojována s nepodmíněnou láskou, která dítěti poskytuje pocit bezpečí, otec často představuje lásku podmíněnou a bývá symbolem spravedlnosti.
Jak se mění role otce v moderní rodině
„Lásku otce si dítě do určité míry musí zasloužit skrze snahu, dodržování pravidel nebo dosahování úspěchů,“ vysvětluje Bílek. Takový přístup ho učí fungovat ve světě mimo rodinu, rozvíjí jeho sebedisciplínu, motivaci a pocit vlastní kompetence.
Pokud se ale táta omezí jen na roli strážce pravidel, potomek v něm nemá emocionálního partnera. „Dítě potřebuje někoho, kdo bude brát jeho pocity vážně, ukazovat mu, jak je zvládat a nabídne mu pocit blízkosti a důvěry,“ upozorňuje dětský psychiatr.
Dítě, které se nesetkává s těmito aspekty, může mít potíže s prožíváním a vyjadřováním vlastních emocí, jeho emoční inteligence je nižší a v dospělosti pro něj může být problematické navazování zdravých vztahů. Chlapci pak chápou mužství jako striktně vymezené: „muži nepláčou, řeší problémy, ne pocity“. Dívky jsou zase ovlivněné ve výběru partnera, vyhledávají silné a zároveň emočně vzdálené muže.
Psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová z platformy Hedepy připomíná, že moderní otec už není jen garantem pravidel, ale je partnerem v prožívání.
„Svého potomka chová, přebaluje, doprovází do školky a do školy, naslouchá jeho obavám i snům. Neztrácí tím sílu, ale naopak ji přetváří.“
Otcovství se posouvá od hierarchie k dialogu. Psychologicky je to projev zralosti společnosti, kdy muž už nemusí dokazovat hodnotu silou, ale přítomností. Dítě nepotřebuje bezchybného hrdinu, ale člověka, který je skutečný. Tento posun neznamená oslabení mužské role, naopak ji prohlubuje.