Článek
Rodiče dospívajících podobné situace dobře znají. Dítě, které ještě před několika lety většinu jejich rozhodnutí přijímalo, najednou zpochybňuje pravidla, vyjednává a stále hlasitěji dává najevo vlastní názor. To, co může doma působit jako nekonečná série konfliktů, je ale do určité míry přirozenou součástí dospívání.
Psycholog Carl Pickhardt, který se dlouhodobě zabývá dospíváním, upozorňuje, že s rostoucí samostatností přibývá také nesouhlasu s rodiči. Teenageři si vytvářejí vlastní názory, chtějí rozhodovat o stále větší části svého života a rodičovská pravidla je omezují.
Samotná hádka ale ještě nemusí být problém. Ten může nastat ve chvíli, kdy přestaneme hledat řešení a začneme bojovat o to, kdo bude mít poslední slovo.
Puberťák má důvod odporovat
Pickhardt vysvětluje, že dospívající dává rodičům najevo dvě věci: Nejsem stejný jako vy a chci si jít vlastní cestou. S tím přichází i častější odpor. Puberťák najednou docela důrazně zkouší, co si vůči rodičům prosadí a co zatím ještě ne. Pro ty, kteří ještě nedávno měli doma celkem spolupracující dítě, může být tahle proměna pořádný náraz.
Teenager, který se s rodiči hádá, jim ovšem alespoň říká, co si myslí. Otevřený nesouhlas tak může být pro vztah užitečnější než mlčení, při kterém si dítě řadu věcí nechává pro sebe.
Není třeba na všechno reagovat
S puberťákem se dá o jednom pravidle debatovat překvapivě dlouho. Na vaše vysvětlení přijde protiargument, na něj další odpověď a za chvíli se rozhovor začne točit v kruhu.
Pickhardt v této souvislosti připomíná, že k pokračování hádky jsou potřeba dva, ale k jejímu ukončení stačí jeden. Rodič proto nemusí reagovat na každou námitku ani znovu a znovu obhajovat stejné stanovisko.
Někdy stačí dát najevo, že jsme dítě slyšeli. Jindy je lepší rozhovor přerušit a vrátit se k němu ve chvíli, kdy emoce opadnou. A pokud už bylo řečeno všechno podstatné, může debata jednoduše skončit.
Ale pozor - zvlášť ve vypjaté chvíli se vyplatí hlídat slova. Urážka, výsměch nebo věta pronesená jen proto, abychom druhého zranili, může v dítěti zůstat mnohem déle než zákaz, kvůli kterému celý spor vznikl.