Článek
V dnešní době mají lidé méně dětí než předchozí generace. Jen v Česku dosáhla úhrnná plodnost v roce 2025 hodnoty 1,28 dítěte na jednu ženu, ještě v roce 2021 přitom činila 1,83 dítěte na ženu. Mezi hlavní důvody patří vysoké náklady na výchovu dětí a také stále pozdější rodičovství, které zakládání větších rodin komplikuje. Přesto ale většina mladých párů považuje za ideální mít dvě děti.
Kolem jedináčků přitom stále panuje řada mýtů a nejedná se o žádné novinky. Již ve výzkumech z roku 1896 se tvrdilo, že jedináčci jsou žárlivé, sobecké, závislé či panovačné děti, které jsou rozmazlené nadměrnou pozorností rodičů. Realita je dnes ale jiná, což potvrzují i aktuální výzkumy, podle kterých mezi jedináčky a dětmi se sourozenci dnes nejsou žádné velké rozdíly.
Vyrůstat bez sourozenců přitom může mít jednu zajímavou výhodu. Podle psychologů jsou jedináčci často zvyklí více komunikovat s dospělými, a proto se v jejich společnosti cítí přirozeněji už od útlého věku. Nicméně psycholožka Rachel Loftinová upozorňuje, že tato jistota v komunikaci s dospělými může působit jako známka rychlejšího dospívání, nemusí ale znamenat, že dítě skutečně emocionálně vyspívá rychleji.
Blíž k dospělým
Před třemi měsíci se uživatelka TikToku vystupující pod přezdívkou PumpkinToadlet68 v jedné diskusi zamyslela nad tím, proč se jedináčci často cítí dobře ve společnosti dospělých. Podle ní za tím může stát i přístup některých rodičů, kteří si přejí zažít rodičovství, nechtějí ale, aby se celý jejich život točil výhradně kolem dítěte. „Mnoho rodičů s jedním dítětem spadá právě do této kategorie. Chtějí být rodiči, ale zároveň nehodlají rodičovství zcela podřídit svůj život,“ vysvětlila.
Ačkoli šlo o osobní názor, její slova evidentně rezonovala s řadou dalších jedináčků. V komentářích mnozí psali, že díky dětství bez sourozenců se už od útlého věku naučili pohybovat mezi dospělými a komunikovat s nimi bez ostychu. Za přirozenou součást svého dětství považují také větší míru samostatnosti.
„To, že jsem jedináček, často vysvětluji jednoduše: u nás doma neexistoval žádný dětský stůl. Od malička jsem se učila slušnému chování, etiketě a tomu, jak vést rozhovor s dospělými. Byla to skvělá zkušenost. Jezdila jsem s rodiči na služební cesty a zažila spoustu zajímavých věcí,“ popsala jedna z diskutujících.
Další uživatelka přirovnala své dětství k životu se dvěma spolubydlícími, kteří mají dítě. Jiná vzpomínala na návštěvy u kamarádky se čtyřmi sourozenci. Dodnes si prý pamatuje, jak ji tehdy překvapilo množství hluku, ruchu a neustálého dění, které v domácnosti panovalo.
Ideální model neexistuje
Podle odborníků je představa, že jedináčci jsou kvůli dětství bez sourozenců osamělí, rozmazlení nebo sociálně méně zdatní, spíše předsudkem než realitou. O tom, jak se dítě vyvíjí, nerozhoduje počet sourozenců, ale především rodinné prostředí, vztahy a způsob výchovy.
Tyto stereotypy přitom často dopadají nejen na samotné jedináčky, ale i na jejich rodiče. Některé páry mohou ve svém okolí cítit všeobecně tiše sdílený postoj, že jedno dítě prostě není dost. Odborníci ale upozorňují, že neexistuje ideální model rodiny. Ať už rodiče vychovávají jedno dítě, nebo několik sourozenců, důležitější než jejich počet je to, aby rodina fungovala způsobem, který vyhovuje jejím potřebám a možnostem.
