Článek
Změna je život, to platí i o nástupu do školy. Záleží na typu osobnosti dítěte. Některé je zvědavé a potřebuje hodně nových podnětů, takže většinou reaguje na změny pozitivně, zatímco jiné je vnímá jako narušení stability a potřebuje se na novinky dobře připravit.
Něco jiného ale je, když se dítě na něco těší, a ono to nevyjde, nebo mu něco slíbíme, ale slib nedodržíme. To pochopitelně špatně snáší všechny typy, a protože děti ještě neumějí dobře pracovat se svými emocemi, mohou se vztekat nebo být smutné.
Děti jsou přizpůsobivé, stres snášejí mnohem lépe než dospělí. Jde o to, co nazýváme stresem. Z některých situací si děti opravdu hlavu nedělají, protože nemají dost zkušeností a neumějí si představit, co špatného se může stát. Jiné jsou pro ně ale náročné kvůli tomu, že ještě nemají rozvinutý racionální mozek, který by jim pomohl v obtížné situaci zvládnout emoce a vyřešit problém.
A to je úkol nás rodičů – s nadhledem a pochopením jim pomoci situaci zpracovat a zvládnout. Tím je učíme emoční regulaci a také získávají důležité zkušenosti.
Chybami se člověk učí odmala. Děti s potřebou akce a svobody berou chybu přirozeně jako součást procesu učení – zkusí a uvidí, co se stane. Pokud jim ale my rodiče vyčítáme, že se měly lépe připravit, nedává jim to smysl a začnou se chyb obávat.
Děti s potřebou kompetentnosti naopak nerady chybují, ale zároveň mají silnou vnitřní motivaci se zlepšovat. A dětem s potřebou harmonie hlavně záleží na tom, aby se na ně za chybu druzí nezlobili. Podle typu osobnosti pak můžeme na chybu dítěte reagovat.
Dítě musíme pořád chválit. Nic se nemá přehánět. Pro rodiče malých školáků mám tři doporučení: Za prvé si hlídejte, abyste příliš nekritizovali, ale ani nechválili. Malé děti jsou velmi vnímavé ke zpětné vazbě od dospělých a naše kritika je zasáhne. Nedoporučuji ale ani se příliš rozplývat nad prvními razítky a jedničkami. Spíš se dítěte ptejte, co nového se naučilo, jak ho škola baví, případně vysvětlujte, k čemu je učení dobré.
ProŽeny.cz
Za druhé se vyhýbejte používání slov „neúspěch“ nebo „to se ti nepovedlo“. Učení je proces a jednotlivý výsledek o ničem nevypovídá. Motivaci dítěte zvýší, když budete říkat „teprve se to učíš… děláš to tak, jak to teď umíš, a budeš se v tom dál zlepšovat…“
A za třetí dávejte najevo, že je normální dělat chyby, ba co víc, je to dokonce lepší, než je nedělat. Protože díky nim víme, jak svou práci nebo dovednosti vylepšovat. My dospělí i náš školáček.
Otázka „co bylo ve škole“ není namístě. Faktem je, že takto položený dotaz není nejlepší způsob, jak se dostat k tomu, co dítě skutečně během dne prožívalo. Účinnější může být otázka, která umožní dítěti reflektovat, například: „Co hezkého se ti dnes stalo?“ nebo „Co tě nejvíc bavilo?“ To mu dává příležitost vyjádřit své pocity a zážitky způsobem, který je pro něj přirozený.
Jakmile se dítě pustí do vyprávění, plně se na něj soustřeďte. Odložte mobil a neodbíhejte do spíže pro cibuli. Také nehodnoťte hned, co říká, spíše se doptávejte na další podrobnosti. Vyjadřujte skutečný zájem – jenom tak bude dítěti stát za to se vám svěřit i příště.
