Článek
Setkat se s rozmanitými mayskými etniky, jejich zvyky, tradicemi, architekturou a přírodními zajímavostmi je v Guatemale cestovatelské gros. K přesunu mezi jednotlivými lákadly slouží klimatizované minibusy, které si lze objednat v místních turistických kancelářích a hotelech. Je to pohodlná varianta a člověk ani nemusí vystoupit ze své komfortní zóny.
Kdo však chce zemi poznat z pohledu místních obyvatel a stát se na chvíli pravým Guatemalcem, potažmo Mayem, rozhodne se pro dopravu vyhlášenými chicken busy. Nejenže ušetří spoustu peněz, ale dostane se mu dobrodružného a autentického zážitku i kontaktu s místními obyvateli.
Chicken busy jsou totiž vysloužilé americké školní autobusy. V Guatemale a dalších středoamerických zemích slouží tato vozidla, proslulá pestrobarevným vzhledem, špatným technickým stavem a nebezpečnou i nepohodlnou jízdou, jako veřejná doprava.
Autobusy většinou vlastní samotné rodiny, něco jako oficiální dopravní podnik zde nefunguje. Po přibližně 150 tisících mílích, které školní autobusy najedou v USA, jsou vyřazeny a slouží nadále v Latinské Americe. Více než technický stav je však důležité to, jak autobus vypadá. Noví majitelé ho vyšperkují pestrými barvami a chromovanými doplňky. Autobusy jsou pomalované například různými náboženskými výjevy a hesly, malbami a nápisy.
Název chicken bus - „kuřecí autobus“ - není oficiálním názvem tohoto druhu přepravy, místní lidé autobusy nazývají camionetas. Název chicken bus pochází od zahraničních turistů a odkazuje na fakt, že kromě lidí se vozidly přepravuje vlastně všechno, třeba i zboží na trh nebo zvířata. Není tedy výjimkou, když na sedadle pro dva lidi ve skutečnosti sedí čtyři a ještě bedna kuřat.
Autobusy jsou sice zvenčí pestrobarevně vyšňořené, ale uvnitř většinou zůstává vybavení původní. Což v případě starých školních autobusů znamená nepohodlná a malá sedadla pro děti.
Cesta je dobrodružství
Na nádražích panuje chaos a čilý ruch. Ne vždy však poznáte, že se jedná o nádraží. Někdy to vypadá spíše jako bizarní vrakoviště. Nastartované staré autobusy vydávají silný hluk a zápach a řidiči troubí jeden přes druhého. Kromě cestujících je všude plno pouličních prodejců a stánků. A pokud na nádraží není asfalt, tak je tam plno prachu.
Žádné jízdní řády neexistují. Autobus odjíždí, až když je dostatečně naplněný. Což znamená, že jeho kapacita je klidně několikrát překročena, a to nejenom lidmi, ale kupříkladu i zmiňovanými kuřaty. Jestli bude odjíždět za půl hodiny či za dvě, to nikdo dopředu neví.
Autobusové nádraží ve městě Antigua. Už čekání na spoj je velmi syrový zážitek.
Chicken bus obsluhuje řidič a jeho pomocník (ayudante nebo brocha), který během jízdy vybírá jízdné. Před samotnou jízdou a na zastávkách hlasitě vybízí k využití právě jeho chicken busu. Hlasitými pokřiky láká všechny kolemjdoucí, čím dřív přivábí dostatečné množství pasažérů, tím dřív se vyrazí na cestu.
Bílý cestovatel je často hanlivě nazývaný jako gringo. A jelikož není zcela běžné, že zahraniční turisté používají chicken busy pro dopravu po zemi, často jsou vystaveni zvídavým a někdy i nepřátelským pohledům. Když už se někdo odváží, musí počítat s tím, že tento způsob dopravy není zcela bezpečný a doporučovaný.
V chicken busech často dochází ke krádežím, takže není radno pouštět své věci z ruky a už vůbec nelze doporučit naložit případná zavazadla na střechu a nemít nad nimi dohled. Známá jsou také přepadení autobusů místními drogovými gangy.
Před cestou je dobré zjistit si, kolik by daný úsek měl stát a dívat se, kolik platí ostatní. Není neobvyklé, že se místní snaží na zahraničních turistech vydělat a řeknou si o mnohem vyšší cenu, než která se běžně platí. Tato nepoctivá praxe je běžná i v sousedním Belize, ale například v Salvadoru je systém placení přívětivější – v každém vozidle je jasně stanoveno, kolik cesta stojí, a není tedy možné požadovat více.
Záhadou ale zůstávají přestupy. Většinou nevíte, jestli vůbec a případně kde přesně vás takový přestup čeká. Pořád musíte opakovat název vaší cílové destinace a důvěřovat pomocníkovi řidiče. Ten má kromě výběru jízdného a obsazování autobusu i funkci jakéhosi koordinátora. Ve stanici, kde máte přestoupit, vás pomocník vašeho chicken busu předá pomocníkovi z jiného chicken busu, který jede ve vašem směru. Tedy alespoň v to doufáte. Vše se děje v tak neskutečné rychlosti a chaosu, že na vyptávání není moc času.
Pro Evropana může být rychlá a divoká jízda mírně nekomfortní, ale hlasitá tradiční hudba marimba a prodej všeho možného jakékoli pochybnosti o přílišné zběsilosti jízdy rozptýlí. V chicken busu seženete vše; od smažených hranolků s kečupem po zázračné tabletky na dlouhověkost. Prodejci nastupují a vystupují jako na běžícím pásu a překřikují se jeden přes druhého ve snaze zaujmout cestující svým sortimentem.
Pokud vše popsané psychicky zvládnete, vyčerpávající cestování chicken busy se vám odmění unikátním kontaktem s místní kulturou a obyvateli a pohledem do jejich každodenního života, který je od toho našeho na hony vzdálený. A to za trochu nepohodlí stojí.
Mayské dědictví je živé
Na území Guatemaly žije téměř 19 milionů obyvatel. Třetina z nich je negramotná, polovina žije pod hranicí chudoby. Obyvatelstvo je velmi mladé, což jde ruku v ruce s vysokou porodností. Potomci Mayů jsou ve skladbě obyvatel zastoupeni až ze šedesáti procent ve více než dvaceti hlavních etnických skupinách. Jednotlivé „kmeny“ se od sebe liší jazykem, zvyky a tradičním oděvem.
Pouliční trh ve městě San Pedro La Laguna
Ten je stále každodenním chlebem mayského obyvatelstva, zejména žen; tradiční oděv mužů již téměř vymizel. Ženský oděv se tradičně skládá z halenky (huipil) a sukně (corte) a může být doplněný o pás (faja) a šátek přes ramena či hlavu (tzute). V šátku se také nosí děti na zádech žen, žádné kočárky zde nehledejme. Ani batohy, náklad se nosí na hlavách.
Tradiční oděv mayských kmenů je výrazný, barevný a vzorovaný. Právě barvami a vzory se od sebe jednotlivé kmeny odlišují, přičemž konkrétní skladba barev a vzorů určuje příslušnost k rodné vesnici či komunitě, někdy i společenské postavení.
Se španělštinou, i když je úředním jazykem, si v Guatemale nevystačíte. Mayské kmeny používají své vlastní jazyky a dialekty, kterých je uznaných více než dvacet. Mezi nejvýznamnější patří jazyky kmenů K'iche', Q'eqchi' a Kaqchikel.
