Článek
Minerální prameny tu odkryli v 16. století, v roce 1739 je majitelé panství Schaffgotschové nechali specializovanou komisí prozkoumat a popsat. První lázeňský dům tu postavili 1768, z pozdější doby, kdy sem jezdila smetánka, se zachovaly secesní vily a nádherná dřevěná kolonáda.
Dřevěná secesní kolonáda
Kousek od našich hranic
Nacházíme se nedaleko česko-polských hranic, kde hory přecházejí v rozsáhlou rovinu. Několik kilometrů nás dělí od Nového Města pod Smrkem, ze kterého sem vede silnice, autobus vás o víkendu zaveze ke státní hranici, pak již musíte do Świeradowa po svých.
V lázních, které se rozrůstají, stále přibývají nové ubytovací kapacity i soukromé domy, se léčí revmatismus a nemoci krevního oběhu.
Věž lázeňského domu
Stezka v oblacích přitahuje
Do Świeradowa se jezdí v létě v zimě, z místa se stalo významné dolnoslezské rekreační středisko. V poslední době sem neláká jen Lázeňský dům z roku 1899 s proslulou 160 metrů dlouhou dřevěnou secesní kolonádou a 46metrovou hodinovou věží, ale hodně táhne na blízkém návrší postavená Ścieżka v chmurach (Stezka v oblacích, Sky Walk), zkrátka podobné monstrum, jaké najdete na Dolní Moravě. Dokonce se tu chlubí, že česká věž je starší sestrou polské.
Vzhledem k malé nadmořské výšce si tu ale moc courání v mracích asi neužijete.
Výhled nahoře není nijak ohromující, ale to si vyzkoušejte sami, do výšky 62 metrů vystoupáte po chodníku s délkou 850 metrů, dolů to můžete vzít 105metrovým toboganem.
Sky Walk čili Stezka v oblacích na kopci nad lázněmi
Lanovkou do hor
Další atrakcí, podstatně lepší, je více než dvoukilometrová kabinková sedačková lanovka. Má převýšení 443 metry a vede na rozhledové místo u horské chaty na Stógu Izerském, Jizerském stohu (1107 m n. m.). Cesta mě stála 50 zlotých (asi 260 korun).
To jsou panoramata
Příjemná horská chata s příjemnými cenami je startovním místem do Jizerek z polské strany. Na terase před ní je možno posedět u občerstvení a přehlédnout značnou část území. Panoramata jako z filmu Homolka a tobolka.
Gondolová lanovka na Stóg Izerski
Od chaty vede povětšinou kamenitá cesta na Stóg, tady se tyčí vysílač, u něho nějaká bouda. Stávala tu od roku 1892 do 1907 dřevěná rozhledna, pak ji nahradil triangulační bod, ten zbořili v roce 2000. Odtud vede cesta na nejvyšší horu české části Jizerských hor Smrk, do nadmořské výšky 1124 metrů.
Hřebínek je dlouhý asi tři kilometry, přejdete sedlo Lacznik, ten má nadmořskou výšku 1066 metrů. Moc výhledů si neužijete, stezka se vine mezi porostem, na několika místech uvidíte kamenné mužíky, materiálu na jejich stavbu je tu dost, turisté se vyřádili, ale je to docela rušivý element. Občas potkáte také cyklisty, ti si tu docela máknou.
Výhledový bod pod horskou chatou
Krátce o Smrku
Krátké stoupání vás vyvede na odbočku k rozhledně na Smrku. Původní název hory zněl Tafelfichte, Tabulový smrk. Setkávaly se tu hranice tří zemí – Čech, Slezska a Lužice, místo označovaly tabule. Rostl tu obří smrk, říkalo se mu i Dresslerův, padl roku 1790. Na něm byl umístěna jedna z tabulí. Proto se místu také občas říkalo Hora u obrázku.
Jizerky bývaly zcela zalesněné, nejinak tomu bylo i na Smrku. V minulém století zničily část vegetace průmyslové exhalace, nyní se porosty pomalu obnovují.
Zalesněn byl i vrchol Smrku, první rozhlednu tu postavili roku 1892. K ní přibyla horská chata, tu zničil požár roku 1946. Nájemci, rodina Porschova, se museli vystěhovat do Německa.
Vyhlídková věž na Smrku
Kopii rozhledny podle dochovaných plánů postavili v roce 2009 v pražské zoo, stála do roku 2018 u občerstvení v horní části zahrady. Nazvali ji Obora, ale protože byla postavena ze špatného dřeva, museli ji zbořit.
Současná věž je otevřená od roku 2003, je vysoká 23 metry, vyhlídková plošina s panoramatickým výhledem je v 18 metrech. V přízemí věže najdete stále otevřený útulek pro případ úkrytu před nepříznivým počasím nebo jen odpočinku.
Z věže uvidíte kus Čech, Německa i Polska. Hezký je pohled severovýchodním směrem k Frýdlantu, moře svěžích lesů je uklidňující.
Pomník na počest německého barda Körnera
Nedaleko rozhledny stojí Körnerův pomník, postavený členy Německého horského spolku z Nového Města pod Smrkem. Postavili ho na počest stého výročí výstupu německého básníka Karla Theodora Körnera, který sem doputoval z Bad Flinsbergu. Po válce ho zničili, byl přece německý, obnovili ho v 80. letech. Se stavbou rozhledny ho restaurovali.
Z Plané se bude létat na dovolenou
Retroinformace
Na oficiálním webu IC Nového Města pod Smrkem jsem se o hoře Smrk dozvěděl: „Dnes vede přes její vrchol státní hranice České republiky a Polska. Od roku 1996 je zde otevřen hraniční přechod do Polska, který je určen pro pěší a lyžaře. K překročení hranice je nutný platný cestovní doklad (pas).“
Tak bacha na celníky a finance!
Pohled směrem ke Krkonoším
Sešup do Nového Města pod Smrkem
Od pomníku jsem se vydal po modré značce na sestup do Nového Města. Zpočátku příjemná cesta se změnila až k výchozu u Streitova obrázku povětšinou v nepříjemnou. Balvany, na pohled pevné, se najednou zhouply, i pár nepříjemných pádů bylo.
Nakonec jsem se dostal do údolí, kolem Klingerova mauzolea, rodinné hrobky zdejšího podnikatele v textilu, do Nového Města.
Klingerovo mauzoleum v Novém Městě pod Smrkem
Cestou ze Smrku až do města jsem nikoho nepotkal, jen mohutného jelena, zvědavého zajíce a několik veverek.
Kolem jen nádherná příroda a z velké části bez mobilního signálu. Jen Mapy.cz fungovaly.
Ze Smrku se dá také sejít na druhou stranu po Nebeském žebříku směrem na Bílý potok a poté do Hejnic. Tuto trasu jsem absolvoval před lety, stoupák je to jako do opravdového nebe.