Vzácnou moravskou památku turisté často navštíví náhodou

Jedno z nejlépe dochovaných a prozkoumaných center Velké Moravy leží v lužní krajině nedaleko řeky Moravy u Mikulčic. Rozlehlý areál plný zeleně se nachází nedaleko hranic se Slovenskem.

Příjezdovou alejí kličkují zajíci a u parkoviště na návštěvníky čeká moderní areál s 30metrovou vyhlídkovou věží. Ta je ideální k pochopení původní velikosti hradiště. Rozkládalo se na ploše asi 50 hektarů, opevněné centrum s knížecím palácem a kostely zabíralo zhruba 10 hektarů.

Z věže jsou vidět i lužní lesy, řeka Morava, obce Mikulčice, Moravská Nová Ves, slovenské Kopčany a Holíč. Za dobré viditelnosti i Bílé Karpaty, Chřiby a Ždánický les. Pohoří dnes ale zahalily mraky.

„Jsme archeologickou památkou, která je zasazena v přírodě, a velkou část našich návštěvníků tvoří cyklisté. Někteří sem přijedou, aniž by věděli, kde jsou. Podle toho s tím musíme pracovat. V současné době nabízíme stálé komentované prohlídky kolem dvou kostelů a přilehlého pohřebiště, v bílém domě je prostřednictvím videa prezentována sedmdesátiletá činnost výzkumu archeologického ústavu,“ popsala Novinkám vedoucí Gabriela Dreslerová.

A nalákala přitom na novou expozici Mikulčice – ostrovní pevnost na řece Moravě, která je v současnosti ve výstavbě. Snad se ji podaří otevřít ještě během letních prázdnin. Budou na ní k vidění působivé desetimetrové dlabané čluny a celkově bude zaměřena především na element vody, který byl v době rozkvětu hradiště jeho velkou součástí.

„Dnes tu vidíte krásnou rovinku nové chráněné krajinné oblasti, ale před tisíci lety krajina vypadala úplně jinak. Všechno bylo mírně zvlněné. Protékala tudy Morava a meandry tvořily systém říčních ostrovů s písečnými dunami, kterým se lidově říkalo hrůdy. Tam, kde vidíte pozůstatky valů, bylo řečiště. Původně se jednalo o jeden velký ostrov, který byl ale později úmyslně rozdělen příkopem na dvě části,“ popsal průvodce Jan Holešinský.

Předhradí zřejmě mělo vojenský charakter a na akropoli, hlavní vyvýšené části města, se odehrával každodenní život obchodníků, kupců a řemeslníků.

„Tohle hradiště není keltské opidum ze starších dob, žádná opevněná zemědělská vesnice. Jednalo se o raně středověké město, které mělo populaci s vyšší životní úrovní. Opravdu řemeslníci, kupci, vojáci, velmoži, kněží a otroci,“ dodal Holešinský.

Zatímco v okolních vesnicích byly typické polozemnice, v hradišti a nejbližším kilometru nebyla nalezena ani jedna. Zde nežili v malých do země zapuštěných domcích pro venkovany, ale v jednoduchých roubenkách. A lišila se i životní úroveň.

Průměrný muž žijící v tomto hradišti měřil podle koster kolem 170 centimetrů, nejvyšší nalezený měl přesně 185,5 centimetru. Že lidé ve středověku byli malí, je mýtus. Na místech, kde byla vyšší životní úroveň, jsou výškové průměry obdobné jako dnes. Zdejší ženy měřily asi 165 centimetrů.

Výška nebyla otázkou období, ale kvality stravy. V okolních vesnicích byla průměrná výška žen 155 centimetrů a mužů 160 centimetrů. Tady ale podle průzkumů častěji jedli maso, hlavně vepřové, hovězí a skopové. Velmoži jedli i zvěřinu a ryby.

„Zdejší obyvatelé se průměrně dožívali kolem 46 let, ale neznamená to, že lidé tenkrát umírali jako čtyřicátníci. Ve středověku byla vysoká dětská úmrtnost, což snižuje celkový průměr, protože děti tvoří až čtvrtinu zdejších nalezených koster. Dospělí se dožívali padesáti až šedesáti let,“ vysvětlil Holešinský.

Oblast byla kontinuálně osídlena už od pravěku, většinou se ale jednalo o malé vesnice. Doklady většího osídlení a nálezy dražších šperků, tedy známky přítomnosti bohatších obyvatel, jsou až z osmého století. Největší rozmach nastal v 9. století, kdy vznikla Velká Morava. Na místech, kde jsou obchodní stezky, se začala objevovat tato centra, což souviselo i s rozvojem křesťanství.

Hradiště v Mikulčicích je proslulé vysokým počtem sakrálních staveb. Bylo zde nalezeno až deset kostelů, u některých budov je i přes setrvalý výzkum obtížné jasně určit účel, a tzv. knížecí palác. Stavbu, kterou podle vykopávek navštěvovala elita zdejšího obyvatelstva s hodovní síní.

První mise z Franské říše přicházely kolem roku 800, tím se zlepšovaly vztahy mezi křesťanskými zeměmi a kolovalo tudy velké množství nejrůznějšího zboží. A kde byly obchodní cesty a křižovatky, vznikala města, označovaná jako hradiště. Tohle konkrétní mělo prokazatelně velký význam zhruba 100 let od začátku 9. století, ale největšího rozmachu dosáhlo ve druhé polovině devátého a na začátku 10. století.

Vše bylo zničeno maďarskými kmeny, které vpadly do centra Velké Moravy a vypálily velké množství hradišť. To zdejší bránily hlavně ženy. Vojenská družina totiž zřejmě vyrazila do pole, Maďaři vyhráli a vpadli na nechráněné hradiště, kde zůstali starci, ženy a děti.

„Velkomoravská žena nebyla žádná ladná Libuše z ilustrací o Jiráskovi. Ženy byly poměrně svalnaté, dělaly stejně tvrdou práci jako muži a občas je podle koster těžké poznat pohlaví. Když žena zrovna neměla širší pánev a muži výrazné nadočnice, je těžké určit, o koho se jedná,“ upřesnil Holešinský.

Civilisté ale neměli proti početní převaze šanci. Po vypálení hradiště byl zbytek obyvatel povražděn nebo odveden do otroctví. Velká Morava po zničení center nemohla přežít, se zničením vesnic upadlo zemědělství a odpadlo zásobování. Zánik je datován mezi roky 900 a 920, nejpravděpodobněji rok 907.

Pár vesničanů v okolí hradiště zůstalo, oblast se ale časem proměnila v bažinu. Později vznikla sídla v Břeclavi a Hodoníně, díky čemuž se zbytky mikulčického hradiště tak dobře zachovaly, protože oblast nebyla opětovně zastavěna. Bažina byla později odvodněna kvůli zemědělské půdě. Archeologický průzkum započal až v 50. letech. A bylo to doslova na poslední chvíli.

„Lidé odjakživa věděli, že tu bylo něco významného. Místní pověsti spekulovaly o klášteru vypáleném husity, hradu Přemyslovců nebo velkém městě, které vypálili Maďaři. Což byla v podstatě pravda. Nevěděli ale, z které doby to bylo. V 19. století pověsti budí zájem místní školy, tehdejší učitel sem pozval prvního archeologa, profesora Maška,“ popsal Holešinský.

Došlo na jednoduchý průzkum, tehdy ještě bez výkopů, a bylo popsáno, že se jednalo o hradiště s velkým počtem kamenných staveb, které stálo na ostrově. Věci, které šlo datovat, byly tehdy ještě pod zemí. Co se vykopalo náhodou třeba při orbě, bylo až 11. nebo 12. století. Historik té doby proto nemohl určit Velkou Moravu.

„V 50. letech ale probíhala kolektivizace a lokalita vztahující se k 11. a 12. století měla kvůli velkému množství takových archeologických lokalit u nás minimální význam. Hodně jich bylo rozoráno. Místní ale začali protestovat. A když zjistili, že to JZD chce rozorat, začali urgovat archeologický ústav v Brně.“

„Tak se sem dostal profesor Josef Poulík v srpnu 1954. Bylo tu pole s bramborami a velké množství stavební suti. Rozhodl se začít kopat po sklizni a okamžitě narazil na hrob 1. Našel ženu s lunicí, typickým velkomoravským šperkem, a pozůstatky vykradené kamenné stavby. V té době znali jediný kamenný kostel z Velké Moravy u Starého Města u Uherského Hradiště, objevený před šesti lety. Poulík volal na archeologický ústav do Brna, že našel druhý kamenný velkomoravský kostel a na jaře má být lokalita rozorána. Nastal poplach a ještě do Vánoc byla lokalita vyhlášena národní kulturní památkou,“ popsal Holešinský počátky průzkumu, který trvá v podstatě dodnes.

Dnes už se nedělají masivní výkopy, ale spíše sondy na menší lokalitě. Hlavní pavilon byl naposledy zrekonstruován v roce 2008. Na moderní budově ukrývající základy prvního a druhého kostela je nápis v hlaholici, protože Velkomoravané už byli povětšinou křesťané: „Na počátku je slovo, to slovo je u Boha a Bůh je to slovo.“

„Pozůstatky kostelů číslo I a II jsou přesně v takové podobě, v jaké je archeologové zanechali po výzkumu v roce 1956. Tuto nejstarší část našli hned na začátku výkopů. První část vykopávek náleží dřevěno-kamennému kostelu z počátku 9. století, jedná se o jeden z nejstarších kostelů na našem území. Později byl zbourán a na stejném místě postavili kamenný kostel v obdobném půdorysu.“

Okolo kostela je hřbitov, všechna hrobová místa jsou původní a leží v nich skutečné kostry Velkomoravanů z okolí. Kostel je tak i pietním místem. Původní kostry byly během výzkumů odvezeny a jsou uloženy v kostelním depozitáři.

V pavilonu jsou vystaveny též modely všech zdejších staveb, kopie nalezených pisátek, šperků, křížků nebo ostruhů.

Šperky tehdy nosili muži i ženy a ty zdejší udivují titěrností ruční práce, na kterou ještě zdaleka nebyly vynalezeny tak pokročilé nástroje.

Zaujmou i dobové fotografie z výzkumů, nejtypičtějšími pracanty na počátku vykopávek nebyli vědci, ale místní „tetičky z Mikulčič“ v bohatých sukních.

Kdo by chtěl obejít všechny odkryté základy staveb, bez problémů nachodí po příjemných cestičkách v blízkosti vody a lesa několik kilometrů. Areál je do září otevřený denně od 8:30 do 17 hodin. Dospělí zaplatí za prohlídku archeologické expozice s průvodcem 120 korun, děti (6-15 let), studenti a senioři 80 korun. Vyhlídka z věže vychází na 40 korun (snížené vstupné je 20 korun).

Turisté s dětmi ale nejspíš brzy zakotví v návštěvnickém centru, kde si malí objevitelé mohou pořídit repliky zbraní, náramky s nápisy v hlaholici a ochutnat údajně tu nejlepší malinovou zmrzlinu v okolí.