Vamberecké mumie hledají domov

V broumovském klášteře se dozvídám, že k mumiím se nesmí. Expozice je uzavřena „z provozních důvodů“, o čemž z velké části rozhodl znalecký posudek letos na jaře. U odborníků si ho vloni nechaly vypracovat Římskokatolická farnost Vamberk a Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově.

První zmíněná instituce je „majitelem“ 34 mumií, včetně dvou dětských, ta druhá je „spravuje“. A právě ony se dnes dohadují o to, kdo, kdy a jak bude o těla význačných Vamberáků pečovat. Tedy kdo je nákladně opraví a zaplatí jejich uchování ve vyhovujících podmínkách.

Historie mumií přitom sahá až do 17. století. Unikátní soubor původně padesáti těl tehdy vznikal spontánně ve Vamberku (německy Waldenberg – pozn. red.), v kryptě tamního farního kostela sv. Prokopa. Nechávali se do ní pohřbívat významní měšťané a duchovní. Před okolním světem nebožtíky chránila i kamenná deska vsazená do podlahy kostelní lodě před presbytářem.

Mezi nejznámější z nich patřila zakladatelka tradice slavné vamberské krajky, hraběnka Magdalena Grambová (†1671). K jiným pozoruhodným tělům, jež v podzemí spočinula, se řadil i její údajný dvoumetrový milenec Bohuslav z Chrastu.

Příznivé mikroklimatické podmínky, vhodná cirkulace vzduchu a minimální vlhkost umožnily, že se těla místo rozpadu zakonzervovala. Jejich transformovaná podoba ovšem naše v boha věřící předky nijak neděsila, spíše naopak. Vyhledávali ji.

I proto tradici ukládání význačných mrtvých do krypty ukončil až patent rakouského císaře Josefa II. z roku 1787. Po tomto zákazu se vamberecká krypta na více než století uzavřela.

Mumie osaměly až do konce 19. století, kdy po požáru farního kostela vedení města rozhodlo, že se mezi nimi udělá pořádek. Dostaly jména a získaly nové dřevěné rakve. Díky těmto zásahům se o nich znovu začalo mluvit v okolí.

Opravdu slavné se však staly až od 50. let 20. století, kdy se do krypty udělal nový vchod speciálně pro turisty.

Než se ke vzácným tělům nahrnuli první zvědavci, důkladně na kryptě zapracovali odborníci: opět mumie vyčistili, část z nich překryli sklem. Na desetiletí se pak staly oblíbeným cílem výletníků.

Podmínky, díky nimž se mumiím dobře vedlo, změnily v roce 1985 stavební práce u nedaleké základní školy. Při nich totiž došlo k narušení odvodu dešťové vody z kostela. Místa, odkud z podzemí odcházela vlhkost, přikryl neprodyšný asfalt. Mumie – bez přísunu čerstvého vzduchu, v nenadálém vlhku – se začaly rozkládat. Napadly je plísně a kožojedi.

Hledalo se řešení, jak je zachránit. Skutečně jednat se ale začalo až v roce 2000. Tehdy se převezly o desítky kilometrů dál, do klášterního sklepení, k benediktinům. A čekají, až se ve Vamberku vymyslí, co s nimi bude dál.

Dnes v Broumově leží z původních padesáti pouze 34 mumií. Zase bojují o „přežití“. Odborníci zjistili, že opět plesniví.

„Není pochyb o tom, že se musí jednat rychle. Pak už to bude nemožné nebo velmi, velmi drahé,“ zaznívá neoficiálně z broumovského kláštera. Podobný názor mají i představitelé města Vamberk, které popisovaný soubor považuje za mimořádné kulturní dědictví.

„Když problém zjednoduším, přijmeme-li myšlenku, že někomu mumie vůbec patří, tak město to bohužel není. Kryptu i mumie vlastní církev, vamberecká farnost. My nemůžeme dělat nic proti její vůli,“ říká k tomu vamberecký místostarosta Rudolf Futter.

Připouští, že nikdo nedokáže ani odhadnout, kolik by „záchranná operace mumie“ stála. Jednoduše proto, že to nikdo nezjišťoval. Město se tak teď snaží spolupracovat s farností, aby se alespoň upravila původní krypta, kde mumie kdysi spočívaly. Chtělo by je totiž, výhledově během několika let, dovézt zpět. „Ano, vlhkost ve vamberecké kryptě taky není ideální, ale v Broumově jsou na tom obdobně,“ tvrdí Futter.

Dezinfekce krypty by, jak má zjištěno, stála od deseti do dvaceti tisíc. Provést tyto zásahy v podzemí kostela sv. Prokopa je přitom nutné, jak shledává posudek. „Krypta je prokazatelně biologicky kontaminovaná. I krátkodobý pobyt může poškodit lidský organismus.“

Aby se s nebožtíky vůbec něco dělo, založili Vamberští před lety Spolek pro záchranu vambereckých mumií. Jeho členy jsou Římskokatolická farnost Vamberk, město Vamberk a Muzeum a galerie Orlických hor.

Znalci nicméně uvádějí, že bez patřičných změn ve Vamberku je jim teď líp tam, kde jsou. „Expoziční místnosti v Broumově nejsou biologicky kontaminovány. Krátký pobyt ve studovaných prostorech nemůže poškodit lidský organismus,“ stojí v odborné zprávě.

Podle ní „osoby citlivé a ty s oslabenou imunitou, včetně alergiků“ by problémy mít mohly, a proto benediktini oblíbený prohlídkový okruh pro veřejnost před časem uzavřeli.

Církev zatím veřejné vyjádření, co s nimi hodlá dělat, nevydala. Biskupství královéhradecké, nadřízené vamberecké farnosti, Právu jen vzkázalo, že „k nim nemá žádnou právní vazbu, takže nemůže v této věci rozhodovat“.

Z benediktinských řad zase neoficiální cestou zaznívá: „Máme svých věcí, nemovitostí, které rychle potřebují opravu, dost a dost, ať se o mumie postará majitel.“ A vamberecká farnost? Ta zcela mlčí.

Církevní instituce se přesto v něčem již v minulosti shodly: nejraději by nebožtíky pochovaly.

„Tahle varianta je ve hře od začátku. Vamberk s ní sice nesouhlasil ani nesouhlasí, ale když biskupství, farnost řeknou, že se těla pohřbí všechna, my z města s tím nic neuděláme,“ podotýká tamní místostarosta a dodává: „Zmíněný spolek se snaží navázat spolupráci s odborníky, kteří by uměli zhotovit projekt úprav vylepšující klimatické podmínky v kryptě vambereckého kostela. V současnosti se po mnoha nezdarech začíná tato spolupráce rýsovat, ale zatím rozhodně nemůžeme jásat.“