V Podorlickém skanzenu po sedmi letech zase hoří milíř

„Pro pálení uhlí je ideální suché tvrdé dřevo. My pálíme dub a buk. Díky tomu, že jsou polena suchá, dobře doutnají. Pokud by byla syrová, proces zuhelnatění neproběhne a dřevo zůstane dřevem, pouze bude očouzené,“ upozornil hned na začátku jeden ze stavitelů milíře Jakub Záruba ze správy skanzenu. Jeho otec Václav ho doplnil.

„Dřevo se rok dopředu nakácí, naštípe a nechá vyschnout. Je to dlouhodobý proces, protože maximální vlhkost se může pohybovat jen kolem třinácti procent,“ uvedl Záruba starší.

Na výšku zhruba dvoumetrový milíř se základnou o průměru asi čtyři metry je celý zaplněn naskládaným dřevem. To je překryto osmicentimetrovým krytem z jedlového chvojí. A teprve poté na povrchu utěsněno vrstvou mouru, což je směs hlíny, popela a uhlí z předchozích pálení.

„Množství dřeva je jedním z kritérií, jak dlouho se musí pálit. My jsme použili osm kubíků, takže počítáme, že to vyhoří asi za týden. Větší milíř, a může mít třeba šedesát, sto kubíků, musí hořet déle. Třeba tři týdny,“ pokračoval ve vyprávění Jakub Záruba. Po celou tu dobu je třeba milíř kontrolovat. Nemůže zůstat zcela bez dohledu.

„Minimálně každé dvě hodiny k němu musíme jít. Pokud někde začne víc hořet nebo se objeví štěrbina, musíme to utěsnit,“ připojil se Václav Záruba.

O tom, co se děje uvnitř, napovídá také vycházející kouř. Zpočátku pálení je ho málo, postupně průduchů přibývá. A naopak, jak se pálení chýlí ke konci, dým ustává a mění se jeho podoba.

„Musí se hlídat zejména barva a vůně. Podle toho poznáte, jestli milíř hoří ještě bez přístupu vzduchu, nebo už je vypálený a uvnitř začíná hořet uhlí. V takovém případě je totiž kouř namodralý a není tak štiplavý,“ prozradil Jakub Záruba. Pokud je ale kouř žlutý, štípající do očí, tak uvnitř probíhá vše tak, jak je žádoucí.

Až dohoří, začne se milíř rozebírat. To čeká na oba novodobé uhlíře o nadcházejícím víkendu. Nejprve odeberou vrstvu hlíny, poté začnou vyhrabávat uhlí a rozrovnávat ho do plochy. Stále má ale vysokou teplotu, takže hrozí samovznícení. Musí se proto skrápět hadicí.

„Stačí když necháte uhlí v deseticentimetrové vrstvě a může opět začít hořet. Po vychladnutí nás pak ještě čeká třídění, protože ne každý kousek dřeva se dokonale vypálí. Teprve poté budeme pytlovat,“ dodal Václav Záruba, podle něhož bude výsledkem jejich práce kvalitní uhlí, hodící se například na grilování masa. „Kupují ho i zahrádkáři, kteří ho pak nadrtí a vylepšují tím zeminu,“ dodal Záruba.

V září je v Podorlickém skanzenu otevřeno každou sobotu a neděli od 10 do 16 hodin, v pracovní dny jsou prohlídky pouze pro objednané výpravy. Vstupné je 150 korun, pro děti, studenty i seniory je o padesát korun levnější.