Článek
Katedrála byla uzavřena podobně jako množství dalších památek po celém světě. Ve středu si však unikátní svatostánek mohli lidé po téměř půl roce znovu prohlédnout. Chrám umístěný v bývalém solném dole je jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí Kolumbie, přitahuje řadu poutníků, ale i obyčejných turistů, kteří si chtějí síně katedrály prohlédnout, píše agentura AP.
Těžba soli z útrob země je v Kolumbii dávnou tradicí, kterou před stovkami let provozovali domorodci z etnika Muisca. Až dlouho po nich přišli do dolu horníci, kteří se modlili k panně jménem Guasá, patronce havířů. Ti byli také prvními, kteří tu vytesali kapli, v níž se ke své ochránkyni obraceli.
Katedrála bez biskupa
Komplex solných dolů, který se nachází u města Zipaquirá, se využíval až do 90. let minulého století. Původní stará katedrála, svatostánek větších rozměrů, než byla kaple horníků, se otevřela už v roce 1954. Fungovala do roku 1992, kdy ji úřady uzavřely z obav, že by se doly, tou dobou stále aktivní, mohly zřítit.
Paradoxní je, že současně už vznikala i nynější katedrála, umístěna hluboko pod původní, která se veřejnosti otevřela 16. prosince 1995. Jejími architekty jsou Roswell Garavito Pearl a inženýr Jorge Enrique Castelblanco.
Katedrála je poměrně rozlehlá a svým vzhledem se snaží kopírovat mnohé náboženské stavby. Má klenutý strop, ale i pravidelné geometrické „lodě“, její genius loci podtrhuje barevné nasvětlení i neonový kříž nad hlavním oltářem. Chrám je běžně navštěvován během nedělních mší, ačkoli oficiálně o katedrálu nejde, protože není sídelním kostelem biskupa.
Podle agentury AP atrakci navštívilo v loňském roce kolem půl milionu lidí. Často jde o běžné turisty, protože Solná katedrála má pověst jedné z nejvýznamnějších staveb kolumbijské architektury.
Kolumbijské Ztracené město střeží džungle. Spatří ho jen ti nejvytrvalejší
