Článek
Vana, která připomíná svou velikostí spíše drobný bazén, je zapuštěna v podlaze do hloubky zhruba 160 centimetrů a je vyložena tenkými měděnými destičkami. Aby mohla horká koupel probíhat delší dobu, na dno vany se umísťovaly rozžhavené kameny, které udržovaly teplotu vody. Už proto se koupajícím nedoporučovalo, aby seděli přímo na dně vany. Relaxovalo se tak na stoličkách či lavicích.
Kamenná stolička s dřevěným sedákem, která se dochovala do dnešních dnů, byla s největší pravděpodobností součástí originální výbavy. Na stoličky a lavičky se pak pravděpodobně ještě umísťovaly „dřevěné polštáře“, aby neměl člověk výhled pouze do obložení vany.
Obklady zdí se zachovaly originální, zatímco podlaha byla upravena později. Zdá se však, že byl pro obklad použit zbylý materiál z původního vybavení.
Vana doopravdy spíše připomíná menší bazén.
Ve vedlejším prostoru pak fungovala kamna na dřevo, kde se ohřívaly nejen kameny, ale i voda do vany. Místnosti byly propojeny, a když se voda ohřála, vypustili ji trubkou do pokoje s vanou, kde díky zkosené dřevěné podlaze stekla do vany.
Parní lázeň
„Je to opravdu unikátní kus výbavy. Máme tu za to, že je nejstarší svého druhu na světě. V době, kdy to místní postavili, tak se koupání nepovažovalo za zdraví prospěšné a oni si to tak dopřávali jen z důvodu rozkoše. Nehledě na to, že podle doložených pramenů si z této místnosti občas dělali i parní lázeň. Páru vytvářeli nalitím studené vody na žhavé kameny na krbu a její množství regulovali světlíkem, který bylo možné uzavřít podle potřeby,“ řekla Novinkám místní průvodkyně Monika, která má tuto část zámku z osobního hlediska nejraději.
Zámek Ambras
Dobře věděli, že prokrvení organismu pomůže vedle tepla také jemné šlehání větvičkami z břízy či dubu. Historici také nevylučují možnost, že v zámku pracoval personál, který tyto procedury, dost možná i včetně masáží, nabízel.
Zkrátka takové wellness centrum o několik století dříve, než to začalo být v Evropě moderní...