Týdenní flám na výletní lodi

Velká a naditá zavazadla však měla své opodstatnění. Taková výletní plavba je totiž jeden velký noblesní flám. Začalo to hned po vyplutí koktejlem na uvítanou. Ve dveřích salónu stál kapitán Ioannis Venturas ve slavnostní uniformě a za ním podle šarží houf lodních důstojníků. Obřadným stiskem ruky a několika slovy na uvítanou se pozdravili s každým cestujícím.

Bylo to jako banket na carském dvoře. Dámy ve večerních toaletách, ověšené šperky, pánové v tmavých oblecích, sem tam byl k vidění i smoking. Podávalo se šampaňské a koktejly, vedly se řeči. Stejná scéna se sice opakovala už jen jednou, před přistáním v cíli cesty, ale mezitím byly každodenní slavnostní večeře, tematické večírky (včetně karnevalu a lodního plesu) a bylo vyloučeno, aby se dáma dvakrát objevila ve stejné toaletě. Pánové to většinou brali na lehčí váhu, obešli se s oblekem a dvěma saky.

Když se všechna ta garderóba připočítá k tomu, co si obvykle člověk bere na týdenní dovolenou, nějaké to kilo a zejména prostor navíc to jistě hodí.

Plavba na výletní lodi byla a je považována za něco mimořádného, zejména pro pověstný luxus a noblesu takového podniku. Plavební společnosti jsou ale nyní zmítány vnitřními rozpory. Buď tento druh dovolené ponechat v původním stavu a omezit tak počet zákazníků jen na ty opravdu bohaté, anebo cruisy, jak se anglicky těmto plavbám říká, poněkud "demokratizovat".

Skončilo to tak, jak to v podobných případech končívá někde na půl cesty. V nabídce cestovních kanceláří jsou jak plavby velmi drahé (v řádu několika tisíců eur), tak i relativně levné (byť několikanásobně dražší než týdenní pobyt např. v Tunisku). Tradiční luxus se tak přiblížil na dosah mnohem většímu počtu lidí.

Na výletní lodi se můžete plavit v Karibiku, v Polynésii, můžete plout kolem světa, anebo po Středozemním či Severním moři. Možností je nepřeberně, záleží jen na tom, co chce člověk vidět a kolik je za to ochoten zaplatit. Také u nás jsou cestovky, které výletní plavby nabízejí a jejichž sortiment je poměrně bohatý.

Vraťme se však na The Azur, plavidlo, na němž jsme se vydali z Benátek na okruh po Středomoří.

Lodní kajuta některé z lepších tříd je jako menší hotelový pokoj: dvě lůžka, šatník, noční stolky, koupelna se sprchou a toaletou. Ty na vnější straně, s výhledem na moře, jsou dražší než vnitřní kajuty bez oken. Existují čtyřlůžkové kajuty  s palandami, ale i apartmá s oddělenými ložnicemi a salónem.

Hotel, pohupující se na mořské hladině, je vybaven podobně jako ty na pevné zemi. Je tam bazén, tělocvična, několik restaurací a barů, knihovna, kinosál, obchody, kadeřnictví, estrádní hala i zdravotní středisko.

Na týden nebo na deset dní se výletní loď stává obydlím několika stovek či dokonce tisíců lidí. The Azur z rodiny společnosti Festival Cruises patří k menším, bylo nás tam přes sedm set. Jsou ale i plavidla, která pojmou na čtyři tisíce cestujících.

Po uvítacím koktejlu kapitán představil nejdůležitější členy posádky. Patřil k nim filipínský šéfkuchař, několik důstojníků a také rtuťovitý plešoun, "hvězda evropského šoubyznysu", z něhož se vyklubal kulturní referent.

Jeho početný tým dbal na to, aby se od rána do rána na lodi něco dělo, aby se bavily děti, jejich rodiče i prarodiče, prosťáčci i intelektuálové. Kvizy a soutěže, břišní tance, žongléři, kankánové tanečnice, kouzelník, muzikálové scénky, žertovné příhody - to vše bylo uváděno v esperantu nějakých pěti jazyků, takže ten, kdo znal jen jeden, se moc nechytal.

Trochu to připomínalo odborářskou rekreaci ve velkorysejším provedení, nebo Silvestra na Nově. Obecenstvo - někteří se smáli ještě než zazněla pointa, zřejmě štamgasti - se bavilo. Čím pozdější hodina, tím se bavilo více, až po půlnoci přerostla zábava v nadšení, matróny tančily lambádu a lodní doktor si na stolku rovnal tabletky nitroglycerínu.

Výletní plavba je dovolená, na které se nezastavíte. Buď plujete na lodi, nebo jezdíte na výlety v místech, kde plavidlo zastaví, neustále vám je nabízen nějaký program.