Zámeckou perlu nedaleko Znojma dotvořil slavný obránce Brna

Šestnáct kilometrů severozápadně od Znojma, města turisticky velice přitažlivého, leží lokalita známá sice méně, ovšem i ona si plně zaslouží přídomek „perla“. Ostatně už jen úvodní výčet dává na vědomí, že město se zhruba jedenácti sty obyvateli má pro návštěvníky až pozoruhodně četnou nabídku. Nejde ovšem jen o kvantitu.

První zmínka o městě pochází z roku 1286, ovšem dějiny osídlení jsou pochopitelně podstatně starší. Množství archeologických nálezů dokládá, že Jevišovicko patří k nejstarším osídleným moravským regionům. Proslulá je kupříkladu tzv. venuše z Hlubokých Mašůvek, 33 centimetrů vysoká soška, již dávný umělec vytvořil zhruba kolem roku 4600 př. n. l.

Zavedených pojmem je „jevišovická kultura“ zahrnující nálezy z období let 3000 až 2700 př. n. l. Na levém břehu Jevišovky, dnes na katastru sousedních Střelic, bylo na skalnatém návrší objeveno výšinné sídliště. „V letech 1909 až 1915 tu archeolog Jaroslav Palliardi nalezl doklady eneolitického zemědělství, chovu dobytka, tkalcovství, výrobky z keramiky i kostí,“ píše Jiří Černý, kastelán Starého zámku v Jevišovicích, v publikaci Umělecké a kulturně-historické památky města Jevišovic.

To jsme se dostali do lokality, v níž díky pánům z Kunštátu vyrostl zdejší nejstarší hrad. Rozbořen byl pravděpodobně v době husitských válek.

Z hlediska turistického nás zajímá především skalnatý ostroh na protějším břehu Jevišovky. Protože právě zde v první polovině 15. století začal – pravděpodobně Sezema z Kunštátu – budovat hrad druhý, jež se postupem času „přetransformoval“ v zámek. Dnešní terminologií ve Starý zámek – protože v Jevišovicích není jediný.

K hlavní jevišovické perle lze dojít z centra (jako památková zóna chráněného od roku 1990) – například z míst, kde stojí kostel sv. Josefa a památkové chráněná sýpka (obojím Jevišovice obohatili španělští Ugartové, jimž Jevišovice patřily v 18. a 19. století), ale v tuto chvíli zvolme trasu sice delší, ale pestřejší. Po sestupu do údolí, jímž protéká Jevišovka, se vydáváme jednou z úzkých prošlapaných cestiček do strmého, vegetačně bujného svahu. Odměna je nablízku.

Jsme v nejvyšších místech, vysoko nad řekou – naše pohledy míří severozápadním směrem. Zvlněné, až šťavnatě zelené krajině dominuje nepřehlédnutelná stavba Starého zámku. Objektu, který měl řadu majitelů – ke známějším patřil slavný obránce Brna Jan Ludvík Raduit de Souches, který v roce 1649 zámek koupil od císaře Ferdinanda III.

Vyhlídek se nabízí víc. Nejen zde, ale i na protějším říčním břehu.

Po exteriérových zážitcích uzrál čas na bližší zámeckou prohlídku.

Před pár řádky zmíněný Jan Ludvík Raduit de Souches, jeden z nejschopnějších vojevůdců třicetileté války, který v roce 1645 ubránil Brno proti obrovské švédské přesile, zanechal ve městě nesmazatelnou stopu. Mimo jiné upravil zámek do raně barokní podoby, postavil či nechal opravit řadu důležitých budov (faru, školu, kostel sv. Mikuláše); a také přímo v zámeckém objektu nechal vystavět kapli sv. Ludvíka. Právě v jejích interiérech začíná prohlídka zámku na původním půdorysu gotického hradu.

„Ze zachovalých interiérů je nejcennější zámecká kaple sv. Ludvíka, stavěná a zařízená ještě Janem Ludvíkem Raduitem de Souches a posléze jeho synem Karlem. Ostatní prostory zámku dnes částečně slouží jako depozitáře Moravského zemského muzea v Brně, část je zpřístupněná,“ uvádí Jiří Černý.

V kapli se dochoval původně raně barokní hlavní oltář z 2. poloviny 17. století a dva barokní boční oltáře.

Od zámecké kaple návštěvníci pokračují severovýchodní chodbou plnou obrazů do jihovýchodního křídla na tzv. krytou terasu – odtud se naskýtají výhledy na údolí Jevišovky a také na místo, kde stával zdejší nejstarší hrad. Výhledy vzápětí střídají prostory s expozicemi archeologické sbírky Františka Vildomce a neolitických nálezů z Hlubokých Mašůvek a Střelic.

K vidění je i historický nábytek, v přízemí jižního traktu původní hradní kuchyně, v původním vinném sklepě pod severozápadním křídlem expozice věnovaná skalním malbám, bohatá je přehlídka lidového malovaného nábytku, ale i sbírka hudebních nástrojů. V nabídce je toho opravdu hodně, a to náš výčet zdaleka nezmínil všechny její položky.

Kromě stálých expozic nabízí zámek i výstavy sezonní. Jedna z nich právě probíhá od června do konce srpna v severním zámeckém křídle. Veřejnosti předkládá tvorbu trojice amatérských autorů: obrazy kastelána Jiřího Černého a snímky Bohumila Kratochvíla (fotografujícího hudebníka) a Marcely Ježové (fotografující zdravotní sestry). Společným jmenovatelem vystavených děl jsou krásy Jevišovicka.

Ugartové, o nichž již výše padla zmínka, své hlavní sídlo postupně přenesli do tzv. Nového zámku. Objekt, od 50. let minulého století využívaný jako Domov pro seniory, leží na opačné straně města. „Vznikl přestavbami původního barokního letohrádku či loveckého zámečku, založeného nejméně již Karlem Ludvíkem Raduitem de Souches někdy okolo roku 1720 a rozšiřovaného následující klasicistní rekonstrukcí ve 20. letech 19. století za Ugartů,“ uvádí Jiří Černý.

Zámek v historizujícím neorenesančním stylu si lze prohlédnout z přilehlého parku, při dokonale letním nasvícení jeho bílá fasáda vysloveně září. Na severním prostranství před zámkem příchozímu padne do oka osm barokních kamenných soch od Lorenza Mattieliho s náměty z antické mytologie.

Jevišovice spoluvytváří rovněž jedna technická památka – tou je přehrada na Jevišovce vybudovaná v letech 1894 až 1897. Patří k nejstarším ve střední Evropě.

Kromě blízkého, památkově bohatého i přitažlivého Znojma, je možností celá řada: zmiňme alespoň areál poutního místa s kostelem Navštívení Panny Marie v Hlubokých Mašůvkách, renesanční tvrz Boskovštejn (v současnosti s Muzeem kol) a nedalekou hradní zříceninu Bukovinu či rozhlednu Anička v závěru meditační cesty u Jiřic u Moravských Budějovic.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Starý zámek v Jevišovicích