Vedla tudy železná opona. Nejjižnější bod Česka připomíná tragické osudy

Nejjižnější bod České republiky spadá v katastru k Vyššímu Brodu a leží na česko-rakouské státní hranici u Radvanova, který byl na tomto výletě naším cílem jako první. Osada Radvanov bývala nejjižnější v Čechách a nacházela se šest kilometrů jihovýchodně od Vyššího Brodu na úbočí Radvanovského vrchu. V údolí pod bývalou osadou protéká Mlýnecký potok, který tvoří hranici s Rakouskem.

První zmínka o Radvanovu bývá uváděna v roce 1278. V roce 1757 patřil pod panství vyšebrodského kláštera a je zde uváděn i násadový rybník, mlýn o jednom kole, řezník, kovář a pastýř. Dle tereziánského katastru se v něm nacházelo 11 domů. V roce 1930 je zde již 18 domů a 116 obyvatel. Mezi lety 1938-1945 byl Radvanov po uzavření Mnichovské dohody přičleněn k Německé říši a po roce 1945 v důsledku odsunu německých obyvatel zanikl.

Dnes tu bohužel nenajdeme žádné dochované stavení. Nezbývá nám nic jiného než se posadit a přemýšlet o tom, jak se tu asi lidem žilo. V místech jedné ze dvou zbořených kaplí byl v roce 2005 postaven kříž. Na stejném místě můžeme vidět i informační tabuli s dobovými fotografiemi osady.

Přesuneme se k nejjižnějšímu bodu, který je od bývalého Radvanova vzdálený jeden kilometr. Po cestě si pročítáme několik informačních tabulí s nešťastnými událostmi, jež se staly na hraničním úseku. Dozvídáme se tak například o mrtvých bratrech Vítových, kteří se vydali za železnou oponu v září 1960 s jediným cílem. Dostat se za příbuznými na Západ. Ze tří bratrů však přežil pouze jeden, a to patnáctiletý František. Jeho bratři byli zastřeleni u drátěné stěny nabité elektřinou.

Špatně dopadl i jeden neznámý muž, který si pro svůj útěk zvolil cestu kolem Staňkovského rybníka. Nebyl však dostatečně opatrný a zpozorovala jej žena, která ho udala pohraniční stráži. Dopaden byl ve sklepě domu, v němž se snažil ukrýt. Jeden z příslušníků pohraniční stráže po něm vypálil dokonce osm ran ze samopalu. Dnes už si jen těžko dokážeme představit, co zažívali ti, kteří nechtěli nic víc než svobodu.

Pokud se vydáte k nejjižnějšímu bodu tak jako my na kole, upozorňujeme, že poslední úsek od odbočky na Radvanov až k hranicím nepojedete asfaltkou jako doposud. I cedule tu upozorňuje na nerovnosti na cyklostezce. Jede se po kamenité pěšince, která však nabízí jedinečné pohledy na zdejší krajinu.

Z české strany vede k našemu cíli žlutá turistická značka. Nejprve narazíme na odpočívadlo s lavičkou a dalšími informačními tabulemi. Nechybí samozřejmě ani cedule upozorňující, že jsme dorazili k hraničnímu přechodu. Tady se vyplatí ponechat kola, případně je ho vhodné dále vést. Odbočíme doleva mezi stromy s vystouplými kořeny a dojdeme k nedalekému bodu, který již netrpělivě vyhlížíme.

Přibližně se místo nachází 300 metrů od oficiálního turistického přechodu státní hranice. Místo je označeno třímetrovým žulovým kamenem z roku 2014 s pamětní deskou, obrysem republiky a souřadnicemi, informační tabulí a hraničním patníkem. Pro nadšené turisty nechybí ani schránka s razítkem. Hraniční kámen stojí až za Mlýneckým potokem, u něhož kvete v hojném počtu sasanka s blatouchem.

Vyplatí se ale popojít ještě dále za hranice směrem k obci Rading, kde se vypíná palisádová hradba, tzv. švédská šance. Ta nám připomíná historické události z doby třicetileté války.

Tehdy na jih Čech dorazili Švédové, aby loupili a drancovali. Za oběť jim tehdy padl i Vyšší Brod. Švédské šance vystavěl na příkaz zemského hejtmana již v roce 1641 tehdejší majitel panství Konrad Balthasar von Starhemberg. Místo bylo zvoleno strategicky. Kdysi dávno předtím, než Přemysl Otakar II. založil České Budějovice, tudy totiž vedl hlavní obchodní tah z jižních zemí do Čech, tzv. solná stezka. Táhla se přes Vyšší Brod směrem na Netolice.

V roce 1645 poslali Švédové k hranici předsunutou hlídku, kterou obranná zóna na rakouské straně odradila. Před obrannou palisádou stojí dvě repliky děl, která míří na nejjižnější bod. Po opevnění vede i krátká naučná stezka seznamující s historií místa.