Tajemná Kampa: Nejužší ulička, vodník i zelená oáza

Ostrov byl v těchto místech už ve dvanáctém století. Tehdy to ještě ale nebyla tzv. dobrá adresa, scházeli se tu hlavně umělci, řemeslníci a spíše chudší lidé, které sem lákala volnomyšlenkářská atmosféra. Dnes je Kampa turistickým magnetem i zelenou oázou u řeky v samotném centru města.

I když od devadesátých let minulého století se tu opět konají neformální akce, jarmarky i trhy, svou někdejší volnomyšlenkářskou atmosféru už zpět nezískala. Na to je tu příliš mnoho turistů. Pořád jde však o nádherné místo, kam rádi zajdou i Pražané.

Jedním z nejstarších domů na Kampě je dům U Modré lišky, který pochází ze sedmnáctého století. Nepřehlédnutelné stavení už jen pro své domovní znamení dnes slouží velvyslanectví Estonské republiky.

Od roku 1935 tu až do své emigrace v roce 1950, pochopitelně s válečnou přestávkou, žil Jiří Voskovec. Nedaleko bychom našli stavení, jemuž dnes nikdo neřekne jinak než Werichův dům. Sám Werich se sem nastěhoval po druhé světové válce a žil tu až do své smrti v roce 1980. Werich žil s rodinou v prvním patře, přízemí tehdy obýval básník Vladimír Holan.

Vila je dnes ve vlastnictví Městské části Praha 1, která ji v roce 2015 pronajala Museu Kampa. Konají se tu různé výstavy a divadelní inscenace, v přízemí je kavárna. Na domech jsou i po jednadvaceti letech patrné značky, kam dosahovala voda během povodní v roce 2002. Tehdy Vltava vylitá z břehu výrazně přesáhla dva metry. Na zemi jsou připraveny základy pro vybudování protipovodňové bariéry.

Pokud se vydáte směrem do parku, narazíte na areál Sovových mlýnů. V roce 1998 prošel objekt rozsáhlou rekonstrukcí s vizí vytvoření moderní umělecké galerie. Od roku 2003 tu působí Nadace Medy Mládkové, která získala objekt do pronájmu na devadesát let.

Meda Mládková se do České republiky přesunula po smrti manžela Jana, ekonoma a rovněž českého exulanta, s nímž prožila většinu života ve Spojených státech.

Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových pečuje zejména o obrazy Františka Kupky a plastiky Otto Gutfreunda, které si můžete v Sovových mlýnech prohlédnout. Kromě stálé expozice těchto dvou umělců a Sbírky středoevropského moderního umění pořádá Museum Kampa i krátkodobější výstavy.

Když projdeme pod prvním obloukem Karlova mostu, dojdeme ulicí U Lužického semináře k další kuriozitě. Vpravo je nejužší ulička nejen v Praze, dlouhá patnáct metrů, která vede na zahrádku restaurace Čertovka. Provoz tu řídí semafor, protože dva lidé se nevyhnou.

V nejširším místě má pouhých sedmdesát centimetrů, v nejužším jen padesát. Dětem se líbí, že v ní rozpaží jen ty malé. Údajně je tato ulička druhá nejužší na světě, hned po té v chorvatském Vrbniku, která je o deset centimetrů užší.

V úvodu jsem sliboval i strašidla. Asi nejznámější je dobrotivý vodník z Čertovky Kabourek. Chodil na pivo, klábosil s místními, kterým i pomáhal, a hospodským platil rybou. Kabourka můžete vidět, jak si hoví u vodního kola Velkopřevorského mlýna a někdy ho spustí, takže okolím se rozléhá jeho klapot.

To jeho soused od Karlova mostu, vodník Josef, neměl lidi rád a často jim škodil. Když se naskytla příležitost, topil je. Dnes už se prý neukazuje, na Vltavě je velký provoz, tak alespoň kolem mostu dělá vodní víry, což kdyby někdo vypadl z lodi…

V Praze je sedm vodníků a šéfuje jim Pivoda, sídlící pod Vyšehradskou skálou. Ten střeží kolébku kněžny Libuše pro příštího českého panovníka.

Nejvíc strašidel uvidíte v jejich muzeu v Mostecké ulici. Například bezhlavého rytíře, kostlivce s hřebem v hlavě, tímto způsobem se žena zbavila svého manžela… Strašidel je tu spousta. Největší skupinu těch malostranských tvoří mniši a jeptišky.

Na stránkách Prague.eu, ale i jiných si můžete zajistit procházku po Malé Straně za jejími strašidly a s některými se i potkat. Bát se jich nebudou ani děti.