Hlavní obsah

Stará štola drží při životě vodopády barvy pomeranče

2. 5. 2022, 15:42

Přímo na místě jsem si vzpomněl na píseň Oranžový expres skupiny Greenhorns. Zpívá se v ní totiž o rychlíku barvy pomeranče a já ten odstín měl právě na očích. U vodopádu poblíž Berouna i Berounky.

Stradonické vodopádyVideo: Novinky

 
Článek

Ke Stradonickým vodopádům na okraji CHKO Křivoklátsko jsem se vydal z berounské místní části Zdejcina, nacházející se zhruba tři kilometry severozápadně od Berouna na výrazném svahu, pod nímž teče již vzpomínaná Berounka. Odtud je to k vodopádům o poznání blíž než ze Stradonic, po nichž dostaly jméno.

Z nejzápadnějšího okraje Zdejciny, kde se mj. rozkládá fotbalové hřiště a odkud lze pokračovat polní cestou, jsou to k narezlé vodě jen dva kilometry.

Neznačená, ovšem z turistického hlediska naprosto čitelná stezka vede lukami a kolem hradby blízkého lesa, zvolna se stáčí doprava, nejprve k severu, v samém závěru západním směrem, míjí hospodářskou usedlost – a to již z úzkého lesního ostrova vystupují střechy prvních chat. Citlivé ucho v tu chvíli zaslechne úvodní náznaky halasu proudící vody.

Foto: Miroslav Šára, Novinky

V rokli u vodopádů

Do centra pozornosti se tak stále víc dostává úzká, prudce do terénu zařízlá rokle. Protéká jí potok, který řada zdrojů popisuje jako bezejmenný – ale jemuž další zdroje (včetně Map.cz) přiznávají jméno Černovský. Sestupuji na dno rokle a blížím se k místu, odkud voda „volá“ nejhlasitěji.

Foto: Miroslav Šára, Novinky

Stradonické vodopády

To místo má naprosto přesné jméno: U rezavé vody. Už na první pohled lze jedině souhlasit.

Právě v tomto místě jsou vodopády, ležící jen o pár desítek metrů dále po proudu, vydatně dotovány – a to vodou vyvěrající ze staré zavalené štoly Šavel (přivádí ji maličký akvadukt; je tak podobně vytrvalým zdrojem, jakým jsou např. rybníky pro Hvížďalské vodopády či vodopády Vrchlice).

V letech 1811 až 1814 se tu krátce těžilo černé uhlí, památkou na onu vzdálenou éru je zejména vydatně se činící pramen. Ostatně právě silný nápor důlních vod těžbu tehdy natolik komplikoval, že brzy i zastavil.

Zmíněný pramen má na svědomí onen pomerančový nádech koryta potoka. Voda totiž obsahuje nemalé množství železitých sloučenin, jež se na dně potoka sráží v podobě „narezlého“ limonitu.

Obdivovat nižší, ale i více než dvoumetrové stupně lze částečně (většinou ovšem poněkud z dálky) z obou břehů nad potokem, na několika místech lze ovšem sestoupit až do těsné blízkosti padající vody.

Vyhlídkový Děd

V lokalitě se nabízejí další turistické možnosti: například nedaleké „keltské“ Stradonice, Hudlice s vyhlídkovou skálou, na opačné straně pochopitelně i sám Beroun.

Foto: Miroslav Šára, Novinky

Rozhledna Děd

Přímo ze Zdejciny se vysloveně nabízí nedlouhá cesta na jih, k rozhledně na vrcholu zvaném Děd. Po zeleně značené turistické stezce je to k dvanáct metrů vysoké válcové věži půldruhého kilometru.

Příjemná lesní procházka končí na kótě v nadmořské výšce 492 metry (uvádí se i 493) u cihlové rozhledny, již 17. září 1893 otevřel, jakou vůbec první, kterou vybudoval, Klub českých turistů.

Foto: Miroslav Šára, Novinky

Pohled z rozhledny

Z vyhlídkové plošiny v necelých jedenácti metrech se naskýtá částečný výhled, zejména severním směrem na Hýskov a dál – a také na okolní lesy. Ostatně, prostředí je příjemné nejen na samotné vyhlídce, ale i pod rozhlednou.

V jejím nitru se návštěvníkům dostává řady informací, mj. i úvaha některých autorů, podle nichž název kopce (Děd) může pocházet od slova „bděd“, protože v dávné minulosti plnil funkci strážního vrchu.

Pod tetínským hradem se voda vrhá ze skály do desetimetrové hloubky

Tipy na výlety

Reklama

Výběr článků