Rozkvetlá Červená Lhota voní na každém kroku

Pro každého návštěvníka je Červená Lhota zapamatovatelná jak díky své poloze na vodním ostrůvku, tak i samozřejmě kvůli odstínu fasády. Mýlí se však ten, kdo si myslí, že se majitelé rozhodli pro nic za nic pro červenou. Opak je pravdou. Za netypický nátěr může čert. Alespoň to tak praví pověst.

Povídá se v ní o zámecké paní Johance, kterou na zámek přivedl rytíř Kába. Každý z nich byl jiného vyznání. On katolík, ona luteránka. Oba si přáli předělat druhého k obrazu svému. Poté, co Kába zemřel, se Johanka rozhodla upravit zámek podle svého a začala se zbavovat všeho katolického. Když ale vyhodila z okna do vody kříž, zachvěla se zem a v komnatě se zjevil čert. Nebohou Johanku odnesl do pekla.

Po zámecké paní zůstaly na zdi pouze stopy její krve poté, co se bránila. Skvrny nešly vůbec odstranit a jediná možnost, jak je zakrýt, bylo dát zámku nový, červený nátěr. Těžko říct, kolik je na této pověsti pravdy. Jedno víme jistě. A to, že červená barva zámku není původní. Předtím byla totiž sněhově bílá.

Ves Lhotu založili v polovině 13. století páni z Hradce. Před zámkem tu stávala vodní gotická tvrz, o níž je první zmínka v roce 1465. Jako dědictví ji měl po svém otci Ctiborovi získat Petr ze Zásmuk. Tvrz byla umístěna na ostrohu nad potokem, který byl až později přehrazen, a tím vznikl rybník, jenž tvrz obléhal. Voda ji tak dostatečně chránila proti případným útokům.

V roce 1530 tvrz koupil Jan Kába z Rybňan, jenž ji nechal přestavět na pohodlnější renesanční zámeček. Následně byl přejmenován na Novou Lhotu (1555) a označení Červená Lhota se poprvé objevilo roku 1602. V roce 1621 zámek vlastnil císařský rytmistr Antonio Briccio, jenž zde nechal místo původního dřevěného mostu postavit kamenný. Za jeho působení též vznikly v nedaleké Deštné nad zázračným pramenem lázně.

Následně zámek koupil v roce 1641 Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, nejvyšší kancléř Království českého. Za Viléma došlo ke stavebním úpravám, které tvrz proměnily v barokní zámeček užívaný jako letohrádek. Na náročné výzdobě interiérů prvního patra se podíleli malíř Cometta a architekt Tencalla. Posledními majiteli byl v roce 1835 knížecí rod Schönburg–Hartenstein. Od roku 1949 je zámek zpřístupněn veřejnosti.

K zámku přicházíme kolem malých krámků a nechybí tu ani restaurace s venkovním posezením. Pokladnu najdeme v malém domečku u mostu, jenž vede na nádvoří zámku. Můžeme jej znát také z pohádky O štěstí a kráse (1986). Právě v něm totiž bydlela pradlenka (Markéta Fišerová), která si vyměnila roli se svou dvojnicí, princeznou ze zámku.

Než se vyprávíme na obhlídku interiérů, rozhodneme se prozkoumat celý areál. Rybník lze po cestě celý obejít, a tak se vydáme na příjemnou procházku, při níž si zámek prohlédneme ze všech stran. V teplých dnech nás navíc před ostrými slunečními paprsky schovají okolní stromy. Zámek se tyčí na skalnatém ostrůvku a jeho odraz na vodní hladině nám poskytuje opravdu krásnou podívanou.

Na konci okruhu přicházíme k půjčovně lodiček. Jak jsme již zmiňovali, projížďka bohužel není možná, a to z důvodu dlouhodobé opravy hráze. Naštěstí však není rybník vypuštěný úplně a celkový dojem „vodního zámku“ to vůbec nekazí. Kousek pod hladinou si dokonce můžeme všimnout několika ryb. Však je tu také chytal pohádkový král a otec Zlatovlásky (Ladislav Pešek). Břehy kolem vody nádherně kvetou.

Celá zahrada je vysázená keři i stromy. Zmínit můžeme třeba šeřík či různě barevné rododendrony. Úžasně to tu voní, a jelikož zde nacházíme hned několik laviček, neváháme se na chvíli posadit a pokusit se nasát celkovou atmosféru. V areálu se na kopečku nachází také kaple Nejsvětější Trojice z 50. let 16. století, do níž lze přes mříž nahlédnout. Kaple dnes slouží nejen k bohoslužbám, ale i k pořádání svateb, které jsou díky pohádkové atmosféře na zámku oblíbené.

V zámku si můžeme prohlédnout expozici obydlí posledních majitelů knížat Schönburg–Hartenstein v podobě, jakou mělo po roce 1910, kdy byla dokončena nejnovější přestavba. V tomto základním okruhu lze vidět dámskou i pánskou ložnici, pracovnu či jídelnu. Prohlédnout si můžeme i několik krásných obrazů, mezi nimiž jistě nejvíce vyniká podobizna ošklivé vévodkyně Markéty Pyskaté zvané též Maultasch.

Dále můžeme navštívit podkroví zámku, kde se nachází dětské pokoje plné krásných historických hraček. Podkroví bylo přistaveno až mezi lety 1902 a 1910 a jde o největší půdní korkovou vestavbu na světě.

Od srpna se dále návštěvníkům otevírají sklepní prostory, které jsou zčásti zapuštěné do skal. Zájemcům přiblíží představu o původní tvrzi. Na nádvoří samozřejmě nechybí ani obchod se suvenýry, kde si dozajista vybere každý, kdo si chce z Červené Lhoty odvézt něco na památku.