Pochod přes Pálavu. Krajina vinohradů nabízí bezkonkurenční výhledy

Náš výlet jsme se rozhodli začít na úpatí Pálavy a břehu Novomlýnských nádrží v Dolních Věstonicích. Jak již název obce napovídá, proslulá je především díky nálezu světoznámé Věstonické Venuše. Opomenout též nesmíme nedaleký Pavlov, kde se v místech pravěkého sídliště z období paleolitu nachází archeopark.

V Dolních Věstonicích počkáme na autobus, který nás převeze do Mikulova, odkud se chystáme turistiku započít. Však právě Mikulovu se přezdívá vstupní brána Pálavy.

Samotný Mikulov je krásný. Ať už navštívíte vyhlášené poutní místo Svatý Kopeček, Mikulovský zámek nebo jeskyně Na Turoldu, neprohloupíte. I samotné náměstí je díky bohatě zdobeným barevným měšťanským domům oku lahodící. Opomenout nesmíme ani bílý barokní sloup Nejsvětější trojice či Dietrichsteinskou hrobku. Na náměstí se samozřejmě posilníme výborným burčákem a vydáme se po červené za dalším dobrodružstvím.

Cesta vede přes vinohrady okolo Kočičí skály. Tento vápencový skalní útvar leží přímo u silnice z Mikulova do Klentnice a je celoročně volně přístupný. Kousek za Kočičí skálou se červená turistická značka stáčí doleva směrem na Stolovou horu. Tady začíná pořádné stoupání po prašné cestě. Potkáváme ovečky na pastvinách a nadšence, kteří zde pouští své modely letadel.

Výhled na Stolové hoře přímo vyzývá k pauze na občerstvení, a jelikož je nám přáno počasí, neváháme si udělat piknik. Po menší hostině dojdeme k Sirotčímu hrádku, který je naším dalším záchytným bodem.

Silueta této romantické zříceniny neodmyslitelně patří k Pálavským vrchům. Hrad postavil na přelomu 13. a 14. století švábský rod Wehingenů. Využíval se do 16. století, poté zpustl. Vystavěn byl na dvou vápencových skalách oddělených roklí, což na nás působí velmi efektně. Na jedné straně stával palác a na druhé strážní věž. Spojované pak byly mostem. Dnes je volně přístupná pouze strana paláce.

Kdysi dávno prý na hrádku jako kastelán působil rytíř Čičos, který se zamiloval do krásné Růženy. Na její počest nechal kolem hradu vysázet růže, a proto se někdy hrádku říkává Růžový hrad. Čičos si Růženu vzal a brzy po svatbě očekávali prvního potomka.

Jejich štěstí však překazil povolávací rozkaz od řádu templářů, jehož byl členem. Rytíř ale upřednostnil rodinu a narukovat odmítl, což dopálilo samotného velitele komendy rytířů a osobně se na hrad vydal obvinit Čičose ze zrady. Růžena se snažila situaci zachránit a nabídla veliteli, aby se stal kmotrem jejich synka. Ten souhlasil a dle tradice mu vybral jméno Orphanus – neboli sirotek.

To se bohužel brzy naplnilo. Čičos byl spolu s obyvateli hradu za zradu řádu popraven a malý chlapec se skutečně sirotkem stal. Když se jako dospělý o činu dozvěděl, zešílel. Od té doby prý jezdí v okolí po nocích na koni. Na hrádku údajně straší i sám Čičos, který po setnutí hlavy nenašel klid a hledá svou rodinu.

Na naší trase nás čeká ještě jedna zřícenina, a to Děvičky neboli Dívčí hrady. Zde je možné vybrat ze dvou variant - pokračovat náročnější cestou po červené do kopce přes Děvín, nebo zvolit pro změnu odpočinkovější trasu po modré. V takovém případě vlastně vrch obejdete a kocháte se skálou zezdola.

Děvín je se svými 554 m n. m. nejvyšším vrcholem Pavlovských vrchů. Na jeho vrcholu jsou dvě oddělené šupiny ernstbrunnských vápenců, mezi nimi leží vápnité jílovce a glaukonitické pískovce klementského a pálavského souvrství svrchní křídy. Ernstbrunnské vápence poté tvoří řadu skalních útesů a menších skalek. Pokud se na bílé skále odráží slunce, je to opravdu krásná podívaná.

Zřícenina hradu Děvičky stojí ze tří stran na nepřístupné skále od 13. století. Hrad chránil důležitou obchodní cestu z Mikulova do Brna. Současná podoba torza hradního komplexu je gotická ze 14. století s pozdějšími úpravami 16. a 17. století. Od zříceniny je půvabný výhled ze střílen na Nové Mlýny, Pavlov i Dolní Věstonice. Vstup je během otevírací doby zpoplatněn, což je rozdíl oproti Sirotčímu hrádku, který je zcela volný. Alespoň můžeme vidět, že se v současnosti zřícenina opravuje.

A kde se vlastně vzal její název? Můžeme si všimnout, že před hradem stojí tři skalní útesy. Podle pověsti se jedná o zkamenělé dívky, které prý za nocích naříkají. Jak se ale kamenem staly, v tom se legendy rozcházejí. Někdo říká, že to byly tři dcery hradního pána, jež proklela vlastní matka, jiní že šlo o tatarskou princeznu a její komorné.

Prohlídkou Děviček končí i náš výlet. Po červené se navrátíme zpět do Dolních Věstonic. Musíme uznat, že Pálava je překrásná a tímto výletem naše poznávání rozhodně nekončí.