Článek
Klikatou cestou se sunu na vrchol Stoličné hory. Romantické místo, kterému v Děčíně snad nikdo neřekne jinak než Kvádrberk či „Kváďák“, nabízí v nadmořské výšce 290 metrů panoramatický výhled na město i přilehlé kopce. Stačí přitom zhruba 10 minut, aby člověk vyměnil vilovou čtvrť kolem místní nemocnice za poklidné prostředí lesa.
Vyhlídkové plošině na Kvádrberku - jméno si hora vysloužila podle charakteristického tvaru - dominuje obelisk, který tu byl v roce 1879 vztyčen u příležitosti stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. a císařovny Sisi. Už v dřívějších dobách šlo ovšem o důležité místo, jenž mělo i strážní význam, protože se z něj otevírá dokonalý pohled na Labe. Šel odsud tedy kontrolovat pohyb po obchodních stezkách.
Zejména v 18. a 19. století na Kvádrberk stále častěji mířili šlechtici, aby si vychutnali výhledy na město. V roce 1870 tu vznikl hostinec, šlo o jednoduchou dřevěnou boudu, kde se mohli návštěvníci občerstvit a dát si pivo. Sudy i veškeré další nezbytnosti se nahoru vynášely na zádech, což jistě nebyla lehká činnost. Cesta na Stoličnou horu je sice relativně pozvolná, ale s těžkým nákladem se může velmi rychle změnit v utrpení.
Hostinec na vrcholu fungoval 75 let, tedy v podstatě do konce druhé světové války. V roce 1946 ještě nakrátko otevřel, ale návštěvnost byla minimální. Budova byla tedy postupně stržena a dnes už její někdejší existenci nic nenasvědčuje. Zůstaly jen stromy.
Vyhlídkovou plošinu na Kvádrberku zdobí obelisk. Vztyčen byl na počet císaře Františka Josefa I. a císařovny Sisi.
Z Kvádrberku lze dohlédnout až na Děčínský Sněžník, nejvyšší českou stolovou horu. Tamní rozhledna má nezaměnitelnou siluetu a střeží celý kraj jako maják.
Altán jak z fantasy
Na „Kváďáku“ je nasnadě nezůstat jen na hlavní vyhlídce. Zhruba 10 až 15 minut chůze směrem na sever se nachází romantický altán Labská stráž. Ten vznikl na sklonku 19. století, kdy se v Děčíně výrazně rozvíjel turistický ruch a hora byla oblíbeným místem k procházkám.
Iniciátorem většiny úprav v lesoparku, včetně zmiňovaného obelisku, byl děčínský okrášlovací spolek, na jehož pokyn tedy vznikla Labská stráž, v němčině zvaná Elbwarte. Přestože svým názvem indikuje, že mělo místo pozorovací charakter, není tomu tak, šlo primárně o turistickou atrakci. Nemění to však nic na tom, že se z altánu otevírá dokonalý výhled na oblast Labských pískovců a říční kaňon, který se odsud táhne až do Německa.
Romantická stavba, která vypadá jako vystřižená z Pána prstenů, bývá relativně osamělá, na davy turistů tu opravdu nenarazíte. V dálce lze spatřit i vyhlídku Belveder, skalní terasu v obci Labská stráň. Tam by šlo po lesních cestách i dojít, jen je to přes 10 kilometrů.
Ferrata až do Nebíčka
Z Kvádrberku se vracíme stejnou cestou zpátky do města. Centrum Děčína je malé, kompaktní a nejzajímavější atrakce leží v okolí zámku. Návštěva samotné památky je teď poněkud dobrodružnějšího charakteru, protože stále probíhá rekonstrukce unikátní přístupové cesty Dlouhá jízda, stejně tak je uzavřená Růžová zahrada, která bývala proslulá v celé monarchii. Turisté tedy musejí opojnou vůni květin oželet.
Děčínský zámek zažil během 20. století turbulentní období.
Růžová zahrada je uzavřená. Vidět ji lze tedy jen při pohledu z města.
Běžně přístupné jsou alespoň Jižní zahrady, kde byly během 20. století garáže pro československou, německou i sovětskou armádu, ale také stáje a prasečák. Tato minulost je naštěstí zapomenuta a terasovitý parčík je opět dokonale uhlazený a reprezentativní. V létě tu voní levandule a po svazích se promenádují pávi.
Přírodní oázou je hned pod zahradami park na Mariánské louce. Jméno rozlehlé travnaté plochy je odvozeno od kostela Panny Marie, který tu stával. Právě v těchto místech vzniklo už ve 13. století městečko obehnané hradbami.
Když ale v 16. století získali zámek a celé panství rytíři z Bünau, rozhodli se původní osídlení srovnat se zemí, dnes ho tedy nic nepřipomíná. Ještě před povodněmi v roce 2002 tu stávalo koupaliště. A to nakonec potkal stejný osud jako původní městečko.
Pastýřská stěna je jednou z děčínských dominant. Nahoru vede i oblíbená ferrata.
Další oblíbený děčínský cíl je z Mariánské louky na dohled. Na druhém břehu Labe se tyčí Pastýřská stěna se stejnojmennou vyhlídkovou restaurací, které se přezdívá Nebíčko. Ač má podobu romantického hradu, pochází až z počátku 20. století a společně se zámkem patří mezi hlavní děčínské dominanty.
Na vrchol Pastýřské stěny, odkud se otevírá výhled na centrum města s Tyršovým mostem, se lze dostat hned několika cestami. Ti odvážnější volí ferratu, která je v sezoně doslova obsypaná lezci. Ostatní mohou vyrazit z Podmokel nebo Červeného vrchu. Z druhé jmenované části lze dojít také na Vyhlídku nad vlajkou, tedy na skálu, kterou zdobí česká trikolóra. Podobných míst je však v Děčíně a jeho okolí nespočet.
Co dalšího v Děčíně a okolí vidět?
- Kromě zámku a jeho zahrad je v centru města několik dalších památek, které stojí za pozornost. Pod Růžovou zahradou v Křížové ulici je to například kostel Povýšení svatého Kříže. Od Mariánské louky lze také dojít do části Staré Město, kde se nad řekou Ploučnicí klene kamenný Staroměstský most z poloviny 16. století.
- Pokud zavítáte na Pastýřskou stěnu, můžete navštívit i místní zoologickou zahradu, která bývala v minulosti známá chovem medvědů grizzly. V městské části Podmokly se nachází také hezká secesní synagoga, která měla během druhé světové války velké štěstí, že zrovna v Sudetech řádění nacistů přežila.
- Z trochu vzdálenějších cílů se nabízí zmiňovaný Děčínský Sněžník, případně jiné rozhledny, jako jsou Chlum nebo Sokolí vrch. O blízkosti Hřenska a národního parku České Švýcarsko nemluvě.
