Mělník: Krásné historické město, v němž se setkávají dvě řeky

Mělník vyrostl na místě starého hradiště vybudovaného pravděpodobně slovanským kmenem Pšovanů (9.-10. stol.), z něhož podle Kosmovy kroniky pocházela Ludmila, dcera Slavibora a manželka českého knížete Bořivoje. Na místě hradiště vyrostl koncem 10. století přemyslovský hrad, jeden z nejstarších knížecích a později královských věnných statků.

Mělník obsadili za husitských válek husité a za třicetileté války byl vypálen Švédy. V 19. století se město stalo významným říčním přístavem a překladištěm, napojeným na železnici.

Historické jádro města bylo v roce 1992 vyhlášeno za městskou památkovou zónu. Město je proslulé pěstováním vína, což nám potvrdí vinice ležící pod zámkem a též v blízkém okolí. Zakladatelem zdejšího vinařství byl ve středověku sám král a císař Karel IV. Réva sem byla dovezena z Burgundska a Porýní. Známé je především místní známkové víno Ludmila. V roce 1882 byla v Mělníku dokonce založena první vinařská škola v Čechách, jež tu existuje dodnes.

Naši návštěvu začínáme v centru města na krásném náměstí Míru, jež se nám vrylo do paměti především díky filmovým „básníkům“. Najdeme tu kašnu se sousoším s názvem Vinobraní i malé stánky a restaurace. Náměstí je obklopeno malebnými historickými domy, jimž zaručeně dominuje radnice s barokní věží.

Po její levé straně nalezneme bývalý klášter kapucínů s kostelem Čtrnácti svatých pomocníků, jenž vznikl barokní přestavbou dvou měšťanských domů v roce 1753. Dnes zde sídlí regionální muzeum, v němž si můžeme prohlédnout vinařskou a přírodovědnou expozici či sbírku historických kočárků a modely vláčků z let 1890–1980.

Nelze si nevšimnout dlažby uprostřed náměstí zdobené do tvaru kruhu, přičemž v jeho středu je označena poloha studny, která bývala jediným zdrojem pitné vody ve městě. Studnu si lze prohlédnout při návštěvě podzemí v muzeu, kde zjišťujeme, že disponuje šířkou 4,54 metru a hloubkou 54 metrů. Podzemí bylo vybudováno postupně ve 13. a 14. století pod historickým jádrem města. Využívalo se jako sklepy, skladiště, ale i jako úkryt v případě válečného nebezpečí či v případě požáru.

Na náměstí stojí za to chvíli posedět na lavičce a pozorovat místní ruch. K návštěvě menšího občerstvení můžeme doporučit například místní kavárnu v gotické věži Pražské brány. Kromě kavárny s krásným interiérem je tu i výstava a pěkný výhled do okolí. Zajímavostí je, že objednávku přiveze návštěvníkům výtah.

Věž bývala mimo jiné jednou ze dvou bran střežících vstup do města a sloužila i jako vězení. Dnešní podobu získala při pozdně gotické úpravě v roce 1535.

Opomenout nelze též sousední dům U Zlatého hroznu, ve kterém byla v roce 1875 poprvé mimo Prahu představena Prodaná nevěsta. Od náměstí se projdeme pěší zónou ve Svatováclavské ulici k zámku a kostelu sv. Petra a Pavla, jenž nám navozuje asi i díky restauracím se zahrádkami příjemnou dovolenkovou atmosféru.

Mělnický hrad byl na místě staršího slovanského hradiště původně vystaven v románském slohu, což dodnes potvrzuje jihozápadní část budovy. Sídlo sloužilo manželkám českých panovníků jako přechodné a později vdovské sídlo.

Za dob vlády posledních Přemyslovců byl hrad přestaven a rozšířen ve stylu rané gotiky. Dále byl roku 1646 zastaven šlechtickému rodu Černínů z Chudenic. V roce 1687 jej koupili a přebudovali na šlechtické sídlo. Od roku 1753 patří zámek Lobkowiczům poté, co se poslední dědička černínského panství provdala za knížete z Lobkowicz.

Pod zámkem se nacházejí třípodlažní sklepy o rozloze 1500 m² s původními dřevěnými vyřezávanými sudy. Za zámkem pak najdeme terasu s nádherným výhledem na soutok Labe s Vltavou, Vraňansko-hořínský plavební kanál a vinice. K posezení je tu hned několik laviček, na kterých vidíme posedávat místní, jak si užívají vydařeného počasí. A nedivíme se. Člověk by tu mohl vysedávat hodiny. Je tu krásně.

Z vyhlídky je vidět třeba i na horu Říp a České středohoří. Opodál symbolicky postává socha Karla IV. V těsné blízkosti zámku stojí kostel sv. Petra a Pavla s 60 metrů vysokou hranolovou věží. Kostel byl založen již v 11. století. Ve 14.–16. století byl upravován a restaurován v letech 1911–1914. Vysoká věž je přístupná a návštěvníkům slouží jako rozhledna. Ve zdejší kryptě pak najdeme kostnici. Vedle kostela si na okraji hradního návrší všimneme staré školy, která svému účelu sloužila do roku 1787.

Z mělnického přístaviště je pak možné domluvit třeba vyhlídkovou plavbu okolo soutoku a po Vraňansko-hořínském plavebním kanále či výlet do Prahy. Návštěvu kanálu nesmíme vynechat, a tak se k němu vydáme při zpáteční cestě domů. Projít se k němu dá příjemnou procházkou kolem řeky.

V době svého vzniku (1905) patřil k největším technickým dílům svého druhu v celé habsburské monarchii. Jeho významnou součástí je objekt zdymadel se dvěma dodnes funkčními plavebními komorami. Objekt je speciální nejen mimořádným technickým řešením, ale také svou vysokou architektonickou hodnotou. Pokud opomeneme technologické vybavení, tak se stavba dochovala v autentické podobě bez výraznějšího modernizačního zásahu.

V Hoříně lze též navštívit místní hřbitov s hrobkou Lobkowiczů a hořínský zámek. Ten je bohužel delší dobu uzavřen, ale lze si jej prohlédnout alespoň přes bránu. Na opačném konci kanálu se pak v nedalekých Vraňanech můžeme podívat na jez s malou vodní elektrárnou. Vraňany jsou mimo jiné také známé samosběrem jahod, takže určitě doporučujeme se tu zastavit.