Hlavní obsah

Kolem Jindřichova Hradce vlakem s parní lokomotivou na úzkokolejce

Novinky, Dana Emingerová

Hranici Jindřichohradeckého kraje a Vysočiny protíná jedna z posledních opravdu celoročně funkčních úzkorozchodných železnic u nás. Vede nádhernou zvlněnou krajinou lesů, luk a rybníků…

Foto: Jiří Tiller

Jindřichův Hradec patří k nejhezčím městům u nás.

Článek

Unikátním dobrodružstvím Jindřichohradeckých drah jsou výletní jízdy historickými vagóny, taženými parní lokomotivou. Ovšem i cesta obyčejným motorákem – navíc za běžnou cenu – stojí za to. Vlak totiž neslouží jen výletníkům, ale i obyvatelům zdejších vesniček ke každodennímu dojíždění do práce či do školy.

Jindřichův Hradec

Vyrazíme z Hradce. Město zlaté růže bývá opomíjené, přestože patří k nejhezčím v Čechách. Ještě v polovině 17. století se podle soupisu obyvatelstva a domů řadilo hned na druhé místo za Prahu. Když si odmyslíme panoráma panelákového sídliště Vajgar, má Jindřichův Hradec všechno, co si žádá srdce romantika.

Mohutný zámecký komplex s vodním příkopem a zachovalým středověkým podhradím, skvostná renesanční průčelí měšťanských domů, úzké pitoreskní uličky, řeku Nežárku a jednu z nejstarších vodních nádrží v zemi – rybník Vajgar. A také raritu – centrem prochází 15. poledník východní délky, který určuje středoevropský čas.

Je vyznačen na dlažbě u kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde domy a úzké uličky připomínají pražský Nový svět. A právě Jindřichův Hradec je branou k dalším nádherným výletům do České Kanady i na Vrchovinu.

Vajgar a Nežárka
Rybník Vajgar vznikl z bažin kolem hamerského potoka a dnes už neodmyslitelně patří k panoramatu Jindřichova Hradce. K výletům po vodě vybízí Nežárka. Hezká cesta ke břehům vede po schodech z Kozího plácku pod jezuitskou kolejí a kolem hradního komplexu. Lodičky si lze půjčit v restauracích u vody.

Známější, byť kratší část Jindřichohradeckých drah vede na jih z Jindřichova Hradce třiatřicet kilometrů k rakouským hranicím do Nové Bystřice a prochází divokým a drsným krajem hlubokých lesů České Kanady. Ale ani směrem na Obrataň nepostrádá téměř padesátikilometrová trasa romantiku.

Galerie v barokní sýpce

Hned první stanicí téměř na předměstí Hradce je Horní Skrýchov. Vydáte-li se z vlakové zastávky procházkou mezi poli, po pár stovkách metrů vás u mostu přes Nežárku překvapí zrekonstruovaná barokní sýpka s parkem plným moderních žulových soch. Je to ráj výtvarníka Josefa Andrleho, který si tu pod vysokými duby na břehu říčky zřídil přírodní výstavní síň Špejchar.

Právě tu dokončuje i projekt prosklené zahradní galerie, kterou sochař navrhoval společně s architektem, „Sklepákem“ Davidem Vávrou. Bude v ní stálá expozice vytvořená ze sbírek výtvarných děl současných umělců, které se v Dolním Skrýchově nashromáždily za patnáct let pořádání výstav v barokní sýpce. Kromě umění se tu můžete pokochat i skvělým obědem v orientálním stylu, který vařil sám Josef Andrle.

Kaproun a vrcholová kniha

Na trase z Hradce do Nové Bystřice budete překvapeni, až vláček zastaví uprostřed lesa u lampy z dob rakouského mocnářství, na níž se houpe cedule s názvem Kaproun. Pokud právě tady vystoupíte a půjdete hlubokým lesem, dorazíte do malebné vesničky s rybníkem na návsi plné barokních selských stavení.

Foto: Dobromil Retych

Uprostřed lesa zastaví vlak u lampy z dob rakouského mocnářství, na níž se houpe cedule s názvem zastávky – Kaproun.

Na lesní zastávce vás dobře pobaví „vrcholová kniha“ plná vtipných glos. Komentují totiž událost z června roku 1900, kdy byl podle cimrmanologů právě tady uprostřed temných hvozdů vyloučen z přepravy jako černý pasažér Jára Cimrman. Mystický český velikán prý za odjíždějící lokálkou rozzlobeně volal: „To je tedy vrchol!“

Senotín

Kdo chce vidět opravdovou zvláštnost – novodobou rotundu ve tvaru koule, nechť opustí vláček v zastávce Senotín a sejde z kopce podél ohrad s dobytkem do blízké vesničky. Pozor však, za dřevěnými bariérami se nepasou krávy, ale býci.

V Senotíně je příjemná zahradní hospoda, kaplička a krásně zrekonstruovaný statek uměleckého řezbáře Tomáše Bosamba. Své letní sídlo pod zdejším kravínem proměnil v ateliér, který poznáte podle dřevěné sochy dívky, zamotané do vousů starce.

Naprostým unikátem Senotína je obrovská kamenná koule za rybníčkem s lekníny, která vypadá jako shozená z nebe. Jen málokdo dokáže pochopit, jak drží pohromadě ze všech stran oblý kamenný altán bez oken, v němž se ukrývá krbové posezení s lavicí podél celého obvodu koule a akustika je jako v barokním chrámu.

Mystický klášter

Víte, že na nádraží v Albeři můžete přespat? Tedy nikoli na lavičce v čekárně, ale v nově zrekonstruovaných apartmánech přímo v budově stanice.

Když se pak ráno probudíte, zjistíte, jak drsná umí být příroda České Kanady. Je to zapadlý kout, který kdysi dávno brázdilo jen několik desítek přísně asketických paulánských mnichů.

Torzo jejich kláštera z počátku 16. století je jednou z hlavních dominant kraje. Jako uhranutí budete stát, když se na cestě k hradu Landštejn před vámi vynoří z oparu rybníka majestátní kostel Nejsvětější trojice.

Mohutná stavba Domenika Orsiniho, která patří k nejvýznamnějším barokním památkám jižních Čech, dýchá zvláštní mystikou a dávnými dramaty. Největší pohroma stihla místo v roce 1533, kdy tlupa vypovězených sektářů klášter přepadla, zapálila a čtyřicet paulánů pobila. Dnes nová žlutá fasáda ubrala místu na ponurosti, ale přesto mrazí v zádech, když lezete dobrodružně po kolenou se svíčkami v rukou k léčivému prameni prýštícímu v podzemní kryptě.

Přespěte na nádraží

Hezky vybavené apartmány jsou v nádražních budovách ve stanicích Hůrky, Střížovice, Nová Bystřice, Kunžak a Albeř. Cena za ubytování mimo sezónu se pohybuje od 250 Kč na osobu za noc.

Cesta na Obrataň

Malebné lesní zastávky nejsou jen v České Kanadě. Kousek od Jindřichova Hradce směrem na sever je romantická stanice na znamení Dolní Radouň, odkud vede do stejnojmenné vesnice tříkilometrová cesta mezi poli.

Zatímco radouňská zastávka je už letitá, v Benešově nad Lipou si na okraji lesa lidé nechali postavit dřevěné nádražíčko úplně nové, když nedávno zbořili zatuchlou zděnou boudu, kam bylo nepříjemné vůbec vkročit. V Benešově pak najdete nejen opravenou kapličku, znovu zmeandrovaný potok a aleje mladých stromků podél lučních cest, ale i ekologickou farmu.

Právě její majitel Miroslav Šrůtek má zásluhu na tom, že místní mohou pít ekologické mléko a hlavně se kochat přírodou, které – po rozsáhlých melioracích z totalitních dob – Šrůtkovi zase vrátili starý řád. Raritou obrataňské větve je poměrně velké zděné chválkovské nádraží.

Jindřichohradecká babička

První vlak vyjel na novobystřickou trať 1. listopadu 1897. O devět let později byl dokončen úsek do Obrataně. Tratě s rozchodem kolejí 760 mm se stavěly na konci 19. století tam, kde by běžný rozchod (1435 mm) byl příliš drahý.

Vznikly jako většina lokálek na našem území především z iniciativy místních lidí – starostů obcí, majitelů továren, panství a lesů. Jenže s rozmachem „velké železnice“ začaly být úzkokolejky ohroženým druhem. Na konci 20. století jim několikrát hrozil zánik, když na základě politických objednávek vznikaly od stolu nejrůznější studie o jejich nerentabilnosti.

Jindřichohradeckou trať nakonec v roce 1994 zprivatizovala parta nadšenců, kterým nebyl osud úzkokolejek lhostejný. A tak mají zdejší lidé, ale i turisté nádhernou historickou atrakci, která je funkční, ročně přitahuje tisíce lidí a navíc svým majitelům i vydělává…

Jde o samotu, kde dlouho neměli zavedenou elektřinu, takže si tu lidé, kteří na stanici celoročně žijí, vyráběli domácími generátory proud sami. Kolem lesního nádraží, kde se míjejí motoráčky na trase Obrataň–Jindřichův Hradec, obvykle pobíhají slepice, kohouti, krůty a perličky. Jako připomínka starých časů tu léta postával bleděmodrý trabant.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám