Bledulový ráj v údolí romantického Pekla

Bledulový ráj najdete v pekelském údolí, krátkém romantickém kaňonu mezi Zahrádkami u České Lípy a Českou Lípou.

Od zahrádeckého nádraží vyrazíme po modré turistické značce do osady Karba, kde uvidíte několik nádherně udržovaných hrázděných usedlostí, nedaleko stojí železniční most na trati Lovosice – Česká Lípa. Dlouhý je 209 metrů a vysoký 23, do provozu ho uvedli koncem 19. století.

Tehdy to bylo panství hraběte Vincence Karla Kounice, který sídlil na nyní vyhořelém zámku Zahrádky, shořel za nevyjasněných okolností v roce 2003, tehdy se místo jmenovalo Nový zámek. Návštěvníky Kouniců byli například Palacký, Šafařík, Dobrovský, Němcová. Rekonstrukce objektu by si vyžádala k miliardě korun.

Kounic údolí nechal upravit na romantický krajinný celek, to se týkalo i několika rybníků. Největší je Novozámecký, který byl v nynější podobě založen ve 14. století. Je zde značena naučná stezka vedoucí kolem Novozámecké průrvy k vyhlídkovému molu, ze kterého se dají pozorovat vodní ptáci, rybník je jednou z našich nejvýznamnějších ptačích lokalit.

Ale zpět k pekelskému údolí. Plánovaná železnice ho mohla zčásti zasáhnout, vlastivědnému spolku a veřejnosti se podařilo dosáhnout, aby na příkaz samotného císaře Františka Josefa I. byl zbudován zmíněný viadukt.

Z osady Karba se vydáme po proudu potoka, zpočátku je krajina celkem otevřená, ale záhy narazíme na první můstek přes Robečský potok, který nás zavede k pískovcovým skalám na pravém břehu.

U můstku stojí informační tabule, text osvětluje význam lokality, která byla v roce 1967 vyhlášená jako chráněné přírodní naleziště bledule jarní. Leucojum vernum, jak zní latinský název jedovaté rostliny z čeledi amarylkovitých, se zde vyskytuje v počtu statisíců rostlin, někde jsou vidět v menších trsech, jinde tvoří obrovské koberce prolnuté ostatní vegetací.

Bledule jsou rostliny dorůstající až 30 centimetrů tady jsou maximálně dvaceticentimetrové. Bílé květy mají pod špičkou žlutou až zelenou skvrnu, kvetou už v únoru, odkvétají v dubnu. Rostliny obsahují prudce jedovaté látky, nejvíce jich je v cibulích.

Jsme v národní přírodní rezervaci, takže je zde přísně zakázáno cokoliv trhat či vyrýpávat na zahrádky. Kupodivu jsem na celé trase, která je v období květu a zvláště o víkendech velmi frekventovaná, nezaznamenal žádné pohozené odpadky.

Robečský potok nechal hrabě Kounic splavnit po celém toku, projížďky byly mezi šlechtou velmi oblíbené, podobně jako nechal splavnit majitel teplického panství hrabě Edmund Clary-Aldringen soutěsky v Hřensku.

Pekelská turistická a naučná stezka se vine podle potoka, téměř žádné převýšení, jen při několika odbočkách se vydáte nahoru do skal. Ale většina návštěvníků pokračuje podle nádherných pískovcových stěn s řadou převisů směrem na Českou Lípu.

Je tu několik odpočinkových míst s lavičkami, u prvního narazíte na upravené otvory ve skále, bývala tu obydlí, skály sloužily i jako útočiště za třicetileté války a konfliktech s Prusy, kdy se tu schovávali obyvatelé okolních vesnic. I za druhé světové války údolí sloužilo jako úkryt před Němci.

Přes potok přejdete čtyřikrát po můstcích, stovky metrů ujdete po povalových chodníčcích, Robečský potok je celkem bystrý, ale v mnoha úsecích jsou přes něj napadané stromy, jiné leží přímo v toku.

Je tu mnoho ptactva, nádherně zpěvavého, doplňujícího tu bukolickou krajinu. Na jedné ze skal je zasazena pamětní deska věnovaná známému disidentovi a svéráznému farmáři Ladislavu Lisovi (1926-2000). Na své osamělé farmě choval kozy, ovce, osly a jinou zvířenu. Kolem statku pohřbíval psy, které mu příslušníci StB zabili, aby se dostali k jeho domu.

Bohužel na desku není žádný upozorňující prvek, pokud půjdete po proudu a budete se věnovat potoku, lehce ji přehlédnete. O kousek dále se přechází po můstku na levý břeh, vpravo je upozornění na kozí farmu s možností si koupit domácí produkty. Nad tím je malá ruina hrádku, ale směrovník jsem také nezaznamenal.

A tak jdeme kolem bledulových polí stále dál, v cestě je i před léty spadlý obří balvan, který se utrhl z masívu a na čas zatarasil další průchod. Velmi hezkou pasáží je skalní tunel, nedlouhá chodba vedoucí pískovcem, děti z ní budou nadšené.

Dřevěné chodníky mizí, cesta je přírodní a dovede nás ke Skautské skále. Je to obří útvar v závěru údolí, z jeho vrcholu je vidět na okolí, na blízké rybníky. Na skále, která sloužila jako lomová, je vytesán symbol skautské lilie.

U skály je cedulka s nápisem Tady není WC a šipkou na protější stranu. Tady je nápis WC odkazující k zarostlé jámě, raději tam nechoďte.

Cesta pokračuje k Obecnímu lesu, po pravé straně jsou vytesány dva velké reliéfy Richarda Wagnera a Friedricha Nietzscheho. Opět žádné upozornění. Portréty vytvořili amatérští sochaři Erich Hockel a Augustin Schindler. Projdeme Obecním lesem k rozcestníku.

Jedna tabulka upozorňuje na památník obětem pochodu smrti, který je vzdálen 200 metrů. Když jsem ho ani po půl kilometru nenašel, obrátil jsem se zpět.

Na velkém kameni u silnice, kde cesta opouští les a pokračuje do českolipské civilizace, je připevněná kovová, celkem nenápadná tabule.

Objasňuje masakry při pochodech smrti, kdy tudy hnali esesáci vězně z koncentračního tábora. Sadismus vůči bezbranným většinou nemocným a vysíleným vězňům, vraždění na konci války. Vysvětluje se i to, že hroby zemřelých na pochodu smrti v lese za rozcestníkem jsou symbolické.

Cesta pozemským rájem přes pozemské peklo je moc pěkná, není ale určena pro cyklisty. Doporučuji jídlo a pití do báglu, po trase si nic nekoupíte. Cesta je povětšinou suchá, na pár rozbahněných míst po dešti ale narazíte, procházka rozhodně neunaví.

O víkendech, zvláště v bledulím čase, je tu prý pěkně narváno, to mi zvěstovala i pracovnice IC v České Lípě. Monitorovací zařízení zaznamenalo denní maximum přes 1500 návštěvníků.

Česká Lípa má návštěvníkům co nabídnout, v sezoně třeba ruiny vodního hradu Lipý, stále otevřené vlastivědné muzeum, muzeum Šatlava nebo málokdy otevřenou baziliku minor, jednu ze šestnácti v Česku. Škoda, že není možnost nahlédnou dovnitř skrze mříže, jak to mají některé kostely. Bohužel většina bývá zavřená. O jejích interiérech s mnoha vzácnými památkami si můžeme maximálně někde něco přečíst.